Konecne prava Amerika aneb vikend na Stredozapade!

28.8 - 30.8.2009

Prestoze na ceste jsme teprve tyden, ve Statech jsme uz skoro tri mesice, a proto jsme se uz nemohly dockat az navstivime nasi americkou kamosku z Prahy Emily a konecne se znovu ohrejeme v teple rodinneho krbu. Ani jsme obe netusily jak bude toto rceni vystizne. Po propocenych tilkach na Floride nas na severu prekvapil neprijemny chlad, ktery jsme ovsem v pohode zahnaly u velkeho hrejiveho krbu, kterym se pysnil rodinny dum, ve kterem nas Emiliny rodice kralovsky hostili. Cerstve bananovo-cokoladove muffiny, cokoladovy chleba, mexicke dobroty a italske vino. Konecne jsme se znovu citily jako doma a navic pronikly do zivota opravdove typicke americke rodinky s maminkou ucitelkou, tatinkem lovcem-kutilem, velkym domem na venkove, chatou u jezera a tremi auty.

Hned v sobotu rano jsme se pekne prospaly a vyrazily kolem poledne na prohlidku Madisonu - hlavniho mesta statu Wisconsin a jeho majestatni (a jedine) dominanty Kapitolu (velke bile budovy s kopuli). A protoze jinych pamatek nebylo, dalsi zastavkou se stal univerzitni kampus, ktery se uz hemzil lidmi, protoze skola zacina tento tyden. To co jsme znaly jen z americkych filmu se nahle stalo skutecnosti. Kampus zabiral snad pulku mesta Madison a skladal se z fakult, budov univerzity, stadionu, sportovnich hal, koleji a bytu pro studenty, obchodu, restauraci a studentskych baru. Proste raj kazdeho vysokoskolaka - mit to do skoly 5 minut, do hospody pres ulici a potkavat kamose na kazdem kroku. UW (University of Wisconsin) patri mezi nejoblibenejsi skoly v zemi, jelikoz se pravidelne objevuje na vrcholu zebricku nejvic "party" univerzit. Kdyz jsme popijely (konecne dobre) pivo a zakusovaly mistni syr na terase studentske unie s vyhledem na jezero, musely jsme jenom souhlasit.

Nejvetsi atrakci pro nas vsak byla prochazka po ulici, na ktere sidli vsechna mistni sesterstvi a bratrstvi. Jsou to vlastne takove kluby pojmenovane podle reckych radu, ktere si peclive vybiraji sve cleny a pak jim (za tucny clensky poplatek) zajisti ubytovani ve svych domech, s plnou penzi a sluzkou. (Kdo videl film Prava blondyna, tak vi, o cem mluvim - Emily nam prozradila, ze byla jednou uvnitr a videla tam mistnost urcenou jen na feny a zehlicky na vlasy.) Kazdy rad ma sva pravidla, ceremonialy a prijimaci procesy a cleny jsou vetsinou pry mistni bohaci. V holcicich radech panuje tvrda disciplina, za to u kluku se poradaji divoke vecirky (nektere jsme videly uz ve ctyri odpoledne).

Po ceste ke kamosce Beth jsme si nenapadne odfotily nektere z techto "kapa delta ni" rezidenci a tesily se na opravdovou domaci party, ktera nas brzy cekala. V Bethine obrovskem studentskem byte (5 loznic, 3 koupelny, obyvak, 2 lednicky, mycka - proste zapomente na ceske koleje) se za chvili seslo plno kamaradu a my jsme se naucily ruzne prave americke alkoholove hry a skvele se bavily. Kolem pulnoci jsme vyrazili na hlavni ulici, vystali fronty do baru s obcankou v ruce a ochutnali mistni specialitu "fish bowl" - kulate akvarko na rybicku plne alkoholu a brcek, ktere koluje po cele parte a opravdu stoji za to. Jedinou vadou na krase tohoto skveleho kampusu bylo, ze ve dve hodiny se rozsvitila svetla a muselo se z baru domu - zaviracka. I tak to vsak byl super zazitek.

Druhy den rano jsme se vratily k rodicum, pochutnaly si na skvelem obede a pak uz se nam splnil dalsi americky sen - projizdka v kabrioletu. S bilou salou kolem hlavy a fotakem v ruce jsme se nechaly vozit mezi loukami a jablecnymi sady. Slunicko svitilo a my jsme se uz podruhe citily jako v pohadce (pro zapomnetlive ctenare pripomina, ze poprve to bylo v Disneyworldu). Jeste jsme se stihly stavit na mistnim "sousedskem festivalu", kde bylo plno stanku a kolotocu a skautici tam prodavali jablecny kolac se zmrzlinou, videly maly "garazovy vyprodej" a kousek zapasu mistnich tymu americkeho fotbalu. Doma nas cekala vecere se svickami a divci dychanek s popkornem a teenagerskou komedii ( abysme videly jak to chodi na prave americke high school). Proste super nedele.

Kdyz jsme si dneska rano znovu balily krosny a vydavaly se na cestu, vubec se nam odtud nechtelo, protoze nam prislo, ze za ty dva dny jsme poznaly opravdovy idealni americky zivot vic nez za cele tri mesice, co tu jsme. Takze ted sedime v autobuse obe v cervenych trickach s napisem Wisconsin, ktere jsme dostaly jako darek od maminky (typicky outfit mistnich lidi) a jsme pripraveny na dalsi dobrodruzstvi, ktera nas cekaji v Chicagu. Presto nam bude moc smutno po Emily, jeji rodine, kamaradech a vsem, co jsme tady za jeden vikend prozily!

Marka M.

P.S.: Budem se snazit, co nejdriv nahrat fotky, ale je tezke najit pocitac, kde muzeme stahnout rajce. Takze vydrzte!!!

Disney World - Where Your Dreams Come True

27.8.2009

Po 5 hodinach v preklimatizovanem autobuse spolecnosti Greyhound jsme dorazily na autobusevo nadrazi v Orlandu. Jelikoz byla noc a na stanici nebezpecne cerno (cimz nemyslim tmu0, nasedly jsme do taxiku a upalovaly k hotelu Days Inn. Ubtovaly jsme se v utulnem pokojiku s telvizi, lednickou i zehlickou, primo u bazenu, ihned zalehly a nabiraly sily na velke pohadkove dobrodruzstvi - Disney World.

Rano v 7:45 nas shuttle bus odvezl zdarma az k branam Disneyho arealu, kde jsme, vybavene jiz tradicni svacinkou - toastak, syr, paprika - nasedly do Disney vlacku smer Magic Kingdom neboli Kouzelne kralovstvi. Uz od prvni vteriny na nas vsude vykukoval Mickey Mouse - pres tricka, suvenyry, zivy plot az po dlazdice, jeho samotny domecek a atrakce. Uplne jsme zapomnely na svuj "pokrocily" vek a s roztomilymi culiky se po hlave vrhly do pohadkoveho dobrodruzstvi.

Samotne kralovstvi se sklada z nekolika ctvrti. V centru je postaven obrovsky Popelcin zamek, kolem ktereho se rozklada Adventureland, Frontierland, Fantasyland, Tomorrowland, Mickeyho ctvrt a Hlavni ulice. S podrobnym planem parku a casovym fondem 13hodin jsme zahajily nas beh po atrakcich. Marcin time management fungoval bezchybne a diky tzv. "fast-passum", kdy jsme u vybranych atrakci dostaly listek s casem nasi jizdy, jsme se vyhnuly temer hodinovym frontam a navstivily vsechny mozne atrakce. V poledne jsme videly uzasnou prehlidku vsech Disneyho postavicek, ktere nas svym profesionalnim vystupovanim a usmevem maximalne okouzlily. Nektere deti jsou takovymi fanousky princezen, ze dokazaly cely den v nesnesitelnem paraku pochodovat po Disney Worldu v kostymu Popelky nebo Snehurky s korunkou na hlave a perfektnim make-upem... silenstvi.

Kdyz to shrnem kolem a dokola, navsteva Disneyho sveta byla velkolepym zazitkem a koupe listku za 85dolaru uz neboli tolik jako na zacatku. Na 1 cely den jsme se octly ve svete detskych fantazii, princezen a splnenych snu... to za to urcite stalo.

Nic jineho se na mv Orlandu navstivit nepodarilo, jelikoz nas tlacil cas a pred nami dalsi dobrodruzstvi. V patek rano jsme vyhodily 40dolcu za taxika na letiste, protoze zadny normalni autobus nejezdil, vyslechly si cenne rady o cestovani od ridice Alfreda a nasedly do letadla smer Chicago. Po prijemnem letu jsme hoply na bus a 9:15 vecer uz sedely v aute s Emily v Madisonu. Tak jsme prekonaly nasi nejdelsi cestu a na vikend se zasstavily ve state Wisconsin, tzv. Dairylandu (state mlecnych produktu:-)).

Marka J.

Divoke zeny dzungle

24. - 26.8.2009

Prave s Markou sedime v buse do Orlanda a opoustime prvni z nasich zastavek po USA, Miami. Musely jsme se taky bohuzel rozloucit se skoro markou Gabi, ktera zustava o neco dyl a pak uz odleta rovnou do New Yorku a CR. Bude se nam po ni moc styskat, a taky po vsech party, ktere jsme spolu zazily. Myslime na tebe, Gabi, a doufame, ze si ctes nas blog :-)

Urcite je potreba Vas, pravidelne ctenare, informovat o dalsich zazitcich z hrisneho a rozpaleneho Miami. V pondeli, jelikoz jsme kvuli cervenym zadum nemohly ani zapnout podprsenku, jsme piscitou plaz vymenily za nebezpecnou bazinu plnou aligatoru.

Za pouhych 20 dolacu nam recepcni-gay nabidl vylet do narodniho parku Everglades. Drive zde zily indianske kmeny, ktere tuto oblast pojmenovaly v prekladu "nekoncici reka travy". Opravdu se jedna totiz o reku, ktera skutecne tece, ale rychlosti pouze 1 mili denne, tudiz je nejpomalejsi na svete. V teto chranene oblasti zije take obrovske mnozstvi vsech zivocisnych druhu pres hmyz, hady, medvedy az k panterum a aligatorum.

Jednoho obrovskeho ziveho jsme dokonce zahledli pri projizdce na airboatu (pro toto slovo neumime najit cesky ekvivalent, je to zkratka clun pohaneny velkym vetrakem, ktery jezdi po vode huste prorostle travou). Pote nas cekala zajimava show, kde muz-krotitel neohrozene krmil aligatory, hral si s nima a vykladal. Za 3 dolce jsme se mohli i vyfotit s 1,5 rocnim mladetem Snappym. Tento vylet jsme si opravdu uzily, diky loveckemu klobouku se vzily do role divokych zen dzungle a nenechaly si zazitek pokazit ani hejny komaru.

I kdyz bylo horko k zalknuti a curky potu nam stekaly po zadech, my, Marky, jsme se vydaly na obhlidku centra Miami. Sympaticky ridic Mario nas vyhodil u velkeho nakupniho centra na pobrezi, kde nas zrak upoutal hned prvni obchod s restauraci Bubba Gump Shrimps (pro neznale pripominame, ze se jedna o firmu na langusty oblibeneho Forresta Gumpa), kde jsme se mohly pobavit mnoha suvenyry z tohoto filmu. Po kratke obhlidce mistnich obchodu jsme se vydaly do centra hledat tzv. Metromover, coz mel podle nas byt jakysi jezdici chodnik, po kterem sme se chtely povozit po cele Miami. Jake vsak bylo nase prekvapeni, kdyz jsme po velkem patrani konecne objevily Metromover ne na zemi jako chodnik, ale nad nasimi hlavami jako nadzemni metro. A jelikoz Metromover byl zdarma a na svych trasach projel celou Miami, my sporive Marky jsme nelenily, nasedly do preklimatizovaneho vagonu a nechaly se vozit tak dlouho, dokud jsme nevidely vsechny mrakodrapy! A ze jich panecku bylo pozehnane.

Svou okruzni jizdu jsme zakoncily ve Financni ctvrti, omrkly vsechny luxusni firmy a banky, kde nas uz brzy muzou cekat na staz, a jeste jsme stihly zajit do kubanske ctvrti, ktera svymi prtavymi spinavymi domecky opravdu kontrastovala s luxusem a leskem centra. Jesteze pametihodnosti se zde moc neuchovalo (nejvetsi atrakce je klaster postaveny ve Spanelsku a presunuty do Miami - holt Amici), protoze v tom vedru bychom na ne stejne nemely naladu, takze jsme se na vecer mohly vratit do hostelu nabrat silu na dalsi den.

V utery jsme vyskocily s Gabi z postele uz v 6:20, abysme byly v sedm pripraveny na odjezd na americko-karibsky ostrov Key West. Ten se nachazi na nejjiznejsim cipu Floridy a melo nas tam cekat snorchlovani a bile plaze. Kdyz se vsak autobus nejakou tu dobu neukazoval a zmateny nocni recepcni nas neustale ujistoval, ze urcite tu brzy bude, zacaly jsme ztracet nadeji. Kolem osme se zjevil recepcni-gay , aby nam po nekolika telefonatech oznamil, ze ridic autobusu to asi vcera nekde prehnal a neni po nem vidu ani slechu. Zklamane jsme tedy sbalily svych pet svestek a rozhodly se stravit den na plazi (tentokrat vsak chytre pod pronajatym slunecnikem). Penize, ktere jsme usetrily ze zruseneho vyletu jsme se rozhodly roztocit na hlavni tride - Ocean Drive. Odpoledne zde totiz vetsina restauraci nabizi tzv. "happy hour", ktera se sklada ze slevneneho menu a koktleju 2 za 1. Kazda restaurace ma sveho "lapace", ktery rozdava letacky a laka vsechny lidi, co jdou kolem. Kdyz jsme tedy obesly kolecko, vybraly jsme ze zmeti letacku nejlepsi nabidku a dopraly si pravy obed, nekolik koktejlu a panaky na ucet podniku. (Pro predstavu - jinak se tady s Marus stravujeme velice skromne, setrime, kde se da a proto balicek toastoveho chleba, kus syra, jablko a plastovy pribor, ktery jsme ukradly ve fast foodu, patri k nasi standardni vybave.)

Posledni den s Gabi v Miami se blizil ke konci a vsichni jsme tak nejak tusili, ze je potreba se rozloucit. Jakoby nam mysl cetl i mladik, ktery nas odchytl na ulici a mavajic nam pred oblicejem vizitkou "night life consultant", nabizel nocni party s drinky zdarma a odvozem luxusni limuzinou - staci jen zavolat. Uz jsme byly skoro odhodlane vytocit jeho cislo, kdyz k nam pribehl nadseny recepcni-gay a oznamil, ze Alan (tajemny majitel hostelu, ktery vypadal jako Kojak a mluvil francouzsky a svedsky) otevira novy hostel na druhem konci Miami Beach a porada velkou party - piti, jidlo, odvoz - vse jen za 5 dolcu. Cena rozhodla - jelo se na hostel party.

Velice vtipne bylo, ze kdyz jsme prisly dolu, kde byl sraz, tak uz vsichni vedeli, ze jsme ty ceske lesbicky - hahaha. Nicmene party byla bezpecna, pilo se pivo, potkaly jsme plno lidi cestujicich po tabore, jako my, taky skupinku Cesek a gynekologa Tomase, ktery si zajel na dovolenou. Gabi se prozirave seznamila s manazerem noveho hostelu, Magdu zase zaujal osobni trener a zpevak, ktery ji i venoval CDcko. Marka M. nas hlidala a ja konverzovala s gynekologem.

Rano u snidane nas recepcni-gay jeste stihl informovat, ze byl take v noci uspesny a jeho obet u nej stale prespava..A tak abysme se ubranily dalsim detailum, odebraly jsme se sbalit a vydaly se na cestu do Orlanda...

To be continued :)

Marky J.& M.

Spalene lesbicky v Miami

22.8. - 24.8. 2009

Po nekolikahodinovem objimani a louceni jsme konecne zakriceli posledni "IS...TC" pokrik a vyrazili autobusem smer New York. My - vychodoevropska divci skupina Gabi, Magda, Lenka, Alicja a Marka M&J - jsme se s obrovskymi bagly dopravily newyorskym metrem na JFK Airport. I pres drobne potize jako Magdina nevytisknuta letenka, Lencin o 11liber tezsi kufr, bourku a 2hodinove zpozdeni letadla jsme se konecne odpoutaly od taboroveho stereotypu a po 3hodinach umorneho letu poprve ucitily teply vanek hrisneho mesta Miami.

Na letisti jsme profesionalne odchytily obrovsky taxik, do ktereho se vlezla vsechna nase zavazadla a za 20minutek jsme uz preslapovaly pred hostelem Harrison, nasim domovem na dalsich par dnu. To jsme ale jeste netusily, co nas ceka uvnitr. Prestoze se chylilo k 2.hodine ranni, na dvorku byl cily ruch a hned nas vrele uvital vyzably, lehce zhuleny a pripity mladik, ze ktereho se nakonec vyklubal nas recepcni. Tak vtipny check-in do hotelu jsme asi jeste zadna nezazily; kluci valili pate pres devate, tahlo z nich na sto honu a neumeli vytisknout ani uctenku, ale nakonec jsme se s nimi nejak domluvily a vyrazily smerem k pokoji. Jake vsak bylo nase prekvapeni, kdyz jsme v prvnim pokoji objevily krabice od pizzy a spinave povleceni. Kluci vsak nevahali ani minutu a hned se nam jali hledat lepsi pokoj, pricemz se jim podarilo vlezt asi do 5 jiz obsazenych. Po seste se na nas ale usmalo stesti a konecne jsme zaparkovaly v sestiluzkovem pokoji, kde jsme konecne propocene ulehly ke spanu.

Potily jsme se vytrvale celou noc, jelikoz nase klimatizace odmitala klimatizovat a vetrik ani nezafoukal. Nastesti personal hostelu zatim vystrizlivel a nachystali nam pokojik novy, ve kterem je pro zmenu neskutecna klendra a ja (Marka J.) dokonce spala ve spacaku. To ale predbiham udalosti prvniho dne.

Rano, kdyz jsme se probudily zacalo prset. Ano, skoro jsme plakaly. Nez jsme se ale nasnidaly, mraky odletely, vysvitlo slunicko, zacalo pekne parit a slo se na plaz. Probihala klasicka valecka u more (presneji oceanu), no a samozrejme jsme se vsechny pripekly, takze ted jen skucime a mazeme.

Vcera vecer vsak nase opaleni jeste bolestive nebylo, a jelikoz jsme si pripadaly neodolatelne sexy, vyrazily jsme do viru nocniho Miami. Jako spravne setrne holky z vychodu jsme si na posilnenou koupily par drinku v supermarketu, ktere nam stylove zabalili do papirovych sacku, aby nikdo nepoznal, ze pijeme alkohol... coz je nelogicke, protoze co jineho by mohlo byt v pytlicku, ktery si nahybame co chvilku k puse, ze? Ale nebudeme komentovat USA.

Posilnene lahodnym mokem jsme se vydaly na obhlidku baru a restauraci na hlavni Miami South Beach Street. Ani jsme nemusely chodit nikam daleko a hned nas zaujala zajimava show pred klubem na Ocean Drive. Teprve, kdyz jsme se prodraly do prvnich rad, se energicky tancici zena promenila v muze - travestitu a zazarilo na nas ruzove svetylko. A tak se Marky octly v gay clubu.

Obklopeny tolika muzi jsme trochu znejistely, ale Gabi nezavahala, popadla nas za ruku a vtahla dovnitr na tanecni parket. Chvili jsme trsaly v rytmu ruzoveho svetylka, nacez si nas vsimli "mistni" tanecnici a jali se s nami tancit telo na telo. Byl to vskutku nevidany zazitek, jelikoz nam predvedli nekolik poz a kreaci, ze kterych se nam tajil dech. Jake bylo ale nase prekvapni, kdyz se za chvili zjevil mezi temito polonahymi svalovci i vyzably mladik, ve kterem jsme brzy poznaly naseho vtipneho recepcniho. My jsme vsak zachovaly dekorum a svoji roli hraly az do konce, takze druhy den rano nam nas recepcni zcerstva doporucil i nekolik dalsich baru pro gaye a lesbicky.

Po takto silnem zazitku pro nas jiz zadny klub nebyl dost zajimavy, a proto jsme se vratily do naseho preklimatizovaneho pokojicku, abychom byly fit na dalsi dobrodruzstvi, o kterem podame brzy zpravu! Teste se na dalsi zazitky z mesta hrichu od spalenych lesbicek - tentokrat mozna s prichuti aligatoru a Karibiku.

Marka J&M

PS: Fotky budou co nevidet;-)

Posledni tyden tabora!!!

Nazdarek vsichni poctivi sledovaci,

omlouvam se, ze sme se dlouho neozvaly, ale znate to - je to tady fofr :) Napadlo me, ze koho by az nejak podrobne zajimaly ruzne historky tady z tabora, tak muze zcihnout blog nasi Gabi z Brna, ktera je velice poctiva, pise zapisky neustale a dozvite se z nich mnoho zajimavych veci (gabi222.blog.cz)!

Tak je to konecne tady, posledni tyden tabora! V patek nas ceka neskutecne obrovsky uklid, velka zaverecna party a v sobotu uz frcime do viru velkomesta ("rozumej New Yorku"). Myslim, ze obe s Markou J. se uz neuveritelne tesime! Ono je to tady sice hrozne fajn, ale prece jenom 11 tydnu je dost dlouha doba a clovek uz tady toho ma docela plne zuby - stejna rutina, stejni lidi, stejne problemy...takze myslim, ze je to presne akorat, abysme se z toho tady nezblaznily a mely jenom hezke vzpominky.

Pro ty co nevi, priblizim trochu nas velky americky "road trip". Hned v sobotu odletame s ostatnima "vychodoevropankama" do Miami na Floride, odtud se presouvame do Disneylandu v Orlandu a pak uz samy letime do Chicaga. Tam jedeme na vikend navstivit Emily (Jitcin americky buddy) do Wisconsinu a pak uz pofrcime autobusem skoro pres celou Ameriku a po ceste se zastavime na Niagare, v Bostonu, Philadelphii, Washingtonu a svou velkou cestu zakoncime nekolika dny v New Yorku! Sice to stalo velke usili naplanovat, zarezervovat a promyslet, ale ted uz mame vsechno hotove a radosti se ani nemuzeme dockat. Asi to bude trochu narocne, vsechny ty cesty autobusem, navstivit vsechno, co stoji za to a nakoupit vsechno, co se tady vyplati, ale urcite to bude stat za to!

Takze tohle je asi posledni taborovy prispevek a na dalsi se urcite teste...protoze uz nebudeme psat tady z venkova a uprostred lesu, ale konecne vam dame ochutnat pravy americky velkomestsky zivot! Tak na nas myslete, at to vsechno dobre dopadne a my se budeme snazit brzo ozvat - konecne bude totiz o cem psat!!!

Velkou pusu za obe vsem domu posila Marka M.