9. - 10.9.09
Nase dalsi cestovani zacina opet se spolecnosti Greyhound. Jednou, kdyz jsme to nejmin potrebovaly, autobusy jely vcas, nebyly preplnene a na misto (stanici Philadelphia) nas dopravily presne podle planu - v krutou hodinu, 5:00 rano. Rozlamane, rozespale a nevrle jsme tahly bagly rannim mestem do hostelu Apple. Vsechno tam bylo perfektne sladeno do svezich odstinu zelene a oraznove, coz ve spojeni s dalsim recepcnim-gayem dodavalo hostelu prijemnou a pratelskou atmosferu. Nicmene ubytovat v pokoji nas kvuli brzke hodine odmitli, a tak jsme musely hodit chrupika na gaucich ve spolecne mistnosti u televize.
Kdyz jsme se daly trochu dohromady a odhodlaly se k prvnimu poznavani Phildy, naskytla se nam neopakovatelna prilezitost zhlednout asi dvacitku pravych americkych policistu na vylestenych motorkach cvicich na prehlidku - rozumej dvourade krouzeni po silnici v ruznych formacich. Nezvykle! S pocitem, ze ve meste, kteremu se prezdiva "Kill"adelphia, se nemame ceho bat, protoze panum v uniformach to frcelo dobre, jsme odkracely k centru nezavislosti, svobody a jinych americkych oblibenych vykriku.
Nejdriv jsme videly "Liberty Bell" neboli "Zvon svobody", kvuli kteremu nas ochranka prosacovala a prohrabla i batuzky. Marcin peprak byl trochu problem, ale zrejme jeste nevypadame na teroristky (ikdyz zarostle jsme poradne - hahaha), tak nas nechali jit. Dale nas cekala prohlidka "Independence Hall" a dalsich prilehlych budov spojenych s Americkou ustavou, Deklaraci nezavilosti a vsemi chytrymi "Founding Fathers" - zakladajicimi otci - kteri museli dokazovat, ze USA jsou schopny fungovat jako nezavisly a samostatny stat. Uspesne. Nakonec jsme si udelaly prochazku na tamejsi burzu s uzitecnymi obchudky, zabrousily do jedne z nejstarsich ulicek v USA a podivaly se, kde zila zena, co sila prvni vlajky. Unava a take dest nas donutily k navratu do hostelu, kde nas cekala tepla nejen sprcha, ale i vecere zdarma. No, nemame my to stesti? :-)
Rano jsme zjistily, ze pamatky jsme vice mene vyridily za jedno odpoledne, a tak jsme nikam nespechaly, prochazely se ulicemi az do modernejsi ctvrti, kde je znama socha "LOVE" - poskladane 4cervene pismenka na sebe, nasly jsme i knihovnu, prosly veslarskymi domecky a na vlastni kuzi poznaly vyznam slovicka "KILL-adelphia". Doufam, ze se Vam ted najezily strachy vsechny chlupy:-) Ale nebojte, o zivot nam az tak neslo. Jen jsme se malem udavily tamejsi specialitou - "cheesesteakem".
Na marketu plnem cerstvych a vonavych pochutin jsme se rozhodly dat si obed, a to poradny a pro Phillu typicky. Cheesesteak je obrovska bageta plnena na kousky krajenym orestovanym hovezim masem (steak cast) posypanym syrem, ktery se krasne roztavi (cheese cast). No a kdyz si porucite jeste omacku, jako Marka M., nebo spenat a rajce, jako ja, dostanete porci, ktera bohate poslouzi jako obed i vecere. Funely jsme, vzdychaly a povolovaly pasky, abychom aspon pulku do sebe dostaly, a ze to dalo zabrat! Do konce dne jsme se na jidlo nemohly ani podivat :-) Aspon jsme mely dost energie na vecerni cestu autobusem do Washingtonu DC... a k tomu druhou pulku cheesesteaku v batuzku - pro pripad nouze...
Paa, Marky
úterý 15. září 2009
čtvrtek 10. září 2009
Boston - od nezavislosti az k Harvardu
6.-8.9.2009
Nase dalsi putovani z Buffala do Bostonu se zase bohuzel neobeslo bez mensich komplikaci zpusobenych spolecnosti Greyhound. Na nas spoj do NYC jsme se nejdriv malem nedostaly, az po hodine a pul, kdy uz jsme bedovaly, ze nam ujede navazujici spoj, se nad nami slitoval jeden ridic a vzal nas navic na palubu. Nastesti navazujici bus do Bostonu mel take klasicke zpozdeni, takze jsme vse v klidku stihly. Na nastupisti nas pobavila "rodina ci particka" cernochu, kteri se srdceryvne loucili s jednim mladikem asi naseho veku. Kdyz uz sedel v buse, vbehli jeste vsichni dovnitr a nejvetsi drsnak na nej jeste zvolal: Be safe, Bro! Coz doplnil znamym posunkem pazi ve stylu Chucka Norrise. Dodavam, ze "bro" znamena "bracha" a oslovuji se tak vsichni tmavsi pleti a "be safe" znamena neco jako "jed bezpecne" coz nas trochu vydesilo, jelikoz my si prece prejeme "stastnou cestu". Mily "bro" vsak v Bostonu zaspal a nebyt nas bilych Marek, ktere jsme upozornily ridice, buhvi kde by mu byl konec. Tak hodne my jsme!
Nas pobyt v Bostonu se ale jinak nesl ve velice poklidnem duchu. Jedna se totiz o velice krasne mesto, ktere se podobalo zatim nejvic Evrope. Vsude plno studentu a mladych lidi, inteligence a bohatych vrstev, domku v anglickem stylu a mrakodrapu stylove dohneda.
Prvni den jsme byly docela znavene nocni jizdou, takze jsme pochodily jenom ctvrt u hostelu plnou nakupnich ulicek, modernich center, mladych lidi a labutich lodi v parku. V pondeli se konal mistni Svatek prace a my jsme se hned po ranu vrhly plnou parou do historie a zucastnily se turky po mistni "Ceste svobody", kterou nas provazel vesely pruvodce v dobovem kostymu. Behem dvou hodinek jsme se dozvedely plno zajimaveho o vsech mistnich bojovnicich za nezavislost, bostonskem masakru i tea party a o zivote v 18.stoleti. Abysme se vratily zpet do stoleti 21., shledly jsme u mistniho trziste skvele akrobaticke vystoupeni nekolika "bro" z Bronxu a prozkoumaly prilehle obchudky. Pak uz jsme sami dokoncily Cestu svobody, ktera nas zavedla pres krasnou italskou ctvrt a pristav s revolucionarskymi a vojenskymi lodmi az k 295 schodu vysokemu monumentu, na ktery jsme s vyplazlym jazykem take vysplhaly.
Zbytek dne jsme stravily prochazkou po centru mesta a pobrezi a brzy se vratily do hostelu na kute (a hostel to byl opet vyborny - k snidani cerstve wafle a vic jidla, nez clovek mohl snist :)). Posledni den jsme zamirily pres reku do mestecka Cambridge, ktere je sidlem mistnich prestiznich univerzit Harvardu a MIT. V arealu MIT jsme se radostne draly podle sipek Registrace az k plaveckemu bazenu, abysme zjistily, ze vsichni mistni geniove tady musi podstoupit plavecky test. Vsude kolem nas se to hemzilo lidma s IQ vyssim nez Eiffelovka v trickach mistnich sesterstvi a bratrstvi (viz. reportaz z Wisconsinu) a lecky podivnym zjevem. Pres pulzujici centrum Cambridge jsme dorazily az k branam prosluleho Harvardu, kde posedavali dalsi mozky sveta na barevnych zidlickach a cetli tluste knihy (a pozor to semestr zacal minuly tyden). Take jsme vytahly nakradeny lepenak a uspesne predstiraly, ze patrime k nim, i kdyz nase konta tomu urcite neodpovidaly (semestr na Harvardu tipujeme se vsim vsudy tak na pul milionu). Svuj vylet jsme zakoncily v obrovskem obchode, kde se dalo najit uplne vsechno s napisem Harvard a odjely zpatky do centra a klasicky opet stanovat na autobusak.
V parku jsme jeste po ceste zahledly skupinku cvicich muzu, ktere jsme chvili pozorovaly a odhadly je na mistni "boot camp" - tj. intenzivni program na zlepseni fyzicky. Kdo by vsak u nas zaplatil drahe dolace, aby mohl pred celym mestem delat kliky v parku :)
Takze v Bostonu je blaze, ale draze, takze nebojte, na Harvardu si nas sice chteli nechat, ale my se vracime zpatky na VSE! Jupi!
Marka M.
Nase dalsi putovani z Buffala do Bostonu se zase bohuzel neobeslo bez mensich komplikaci zpusobenych spolecnosti Greyhound. Na nas spoj do NYC jsme se nejdriv malem nedostaly, az po hodine a pul, kdy uz jsme bedovaly, ze nam ujede navazujici spoj, se nad nami slitoval jeden ridic a vzal nas navic na palubu. Nastesti navazujici bus do Bostonu mel take klasicke zpozdeni, takze jsme vse v klidku stihly. Na nastupisti nas pobavila "rodina ci particka" cernochu, kteri se srdceryvne loucili s jednim mladikem asi naseho veku. Kdyz uz sedel v buse, vbehli jeste vsichni dovnitr a nejvetsi drsnak na nej jeste zvolal: Be safe, Bro! Coz doplnil znamym posunkem pazi ve stylu Chucka Norrise. Dodavam, ze "bro" znamena "bracha" a oslovuji se tak vsichni tmavsi pleti a "be safe" znamena neco jako "jed bezpecne" coz nas trochu vydesilo, jelikoz my si prece prejeme "stastnou cestu". Mily "bro" vsak v Bostonu zaspal a nebyt nas bilych Marek, ktere jsme upozornily ridice, buhvi kde by mu byl konec. Tak hodne my jsme!
Nas pobyt v Bostonu se ale jinak nesl ve velice poklidnem duchu. Jedna se totiz o velice krasne mesto, ktere se podobalo zatim nejvic Evrope. Vsude plno studentu a mladych lidi, inteligence a bohatych vrstev, domku v anglickem stylu a mrakodrapu stylove dohneda.
Prvni den jsme byly docela znavene nocni jizdou, takze jsme pochodily jenom ctvrt u hostelu plnou nakupnich ulicek, modernich center, mladych lidi a labutich lodi v parku. V pondeli se konal mistni Svatek prace a my jsme se hned po ranu vrhly plnou parou do historie a zucastnily se turky po mistni "Ceste svobody", kterou nas provazel vesely pruvodce v dobovem kostymu. Behem dvou hodinek jsme se dozvedely plno zajimaveho o vsech mistnich bojovnicich za nezavislost, bostonskem masakru i tea party a o zivote v 18.stoleti. Abysme se vratily zpet do stoleti 21., shledly jsme u mistniho trziste skvele akrobaticke vystoupeni nekolika "bro" z Bronxu a prozkoumaly prilehle obchudky. Pak uz jsme sami dokoncily Cestu svobody, ktera nas zavedla pres krasnou italskou ctvrt a pristav s revolucionarskymi a vojenskymi lodmi az k 295 schodu vysokemu monumentu, na ktery jsme s vyplazlym jazykem take vysplhaly.
Zbytek dne jsme stravily prochazkou po centru mesta a pobrezi a brzy se vratily do hostelu na kute (a hostel to byl opet vyborny - k snidani cerstve wafle a vic jidla, nez clovek mohl snist :)). Posledni den jsme zamirily pres reku do mestecka Cambridge, ktere je sidlem mistnich prestiznich univerzit Harvardu a MIT. V arealu MIT jsme se radostne draly podle sipek Registrace az k plaveckemu bazenu, abysme zjistily, ze vsichni mistni geniove tady musi podstoupit plavecky test. Vsude kolem nas se to hemzilo lidma s IQ vyssim nez Eiffelovka v trickach mistnich sesterstvi a bratrstvi (viz. reportaz z Wisconsinu) a lecky podivnym zjevem. Pres pulzujici centrum Cambridge jsme dorazily az k branam prosluleho Harvardu, kde posedavali dalsi mozky sveta na barevnych zidlickach a cetli tluste knihy (a pozor to semestr zacal minuly tyden). Take jsme vytahly nakradeny lepenak a uspesne predstiraly, ze patrime k nim, i kdyz nase konta tomu urcite neodpovidaly (semestr na Harvardu tipujeme se vsim vsudy tak na pul milionu). Svuj vylet jsme zakoncily v obrovskem obchode, kde se dalo najit uplne vsechno s napisem Harvard a odjely zpatky do centra a klasicky opet stanovat na autobusak.
V parku jsme jeste po ceste zahledly skupinku cvicich muzu, ktere jsme chvili pozorovaly a odhadly je na mistni "boot camp" - tj. intenzivni program na zlepseni fyzicky. Kdo by vsak u nas zaplatil drahe dolace, aby mohl pred celym mestem delat kliky v parku :)
Takze v Bostonu je blaze, ale draze, takze nebojte, na Harvardu si nas sice chteli nechat, ale my se vracime zpatky na VSE! Jupi!
Marka M.
Buffalo a Niagary aneb jak nas splachly vodopady a uletely jsme na kurecich kridylkach
4.-5.9.09
Uz si presne nevzpominam, kdy jsem se Marce M. sverila se svym tajnym pranim, aspon na chvilku byt otravena a zklamana Amerikou a vse Vam sem na blog popsat. Tehdy jsem zrejme jeste netusila, jak brzo se muj "sen" splni. Vsechno zpusobila jiz nekolikrat zminovana autobusova spolecnost Greyhound. Nejdriv je potreba zminit, ze na nadrazi v Chicagu, kde je veskery personal "tmavsi" pleti, jsme se musely malem privazat k nasim batuzkum, aby nam je nikdo neukradl a pripadaly jsme si neprimo rasisiticky napadany.
Nas autobus az k Niagarskym vodopadum mel odjizdet v 5:00 vecer s prestupem v Clevelandu a Buffalu. Po zmatcich s preplnenym busem jsme nastesti s malym zpozdenim vyrazili. Opomenu-li hystericke zachvaty slepe mexicke holcicky, cesta ubihala prijemne. Jakmile jsme ale vystoupily v Clevelandu a chtely prestoupit na dalsi bus - podotykam v 1:00 v noci - nikdo se nas nechtel ujmout. Nakonec jsme stravily 3hodiny lezenim ve fronte cekajice na Greyhound bez jakychkoliv informaci. Naladu nam nezvedl ani postarsi Cinan, ktery si hrou na svuj tradicni hudebni nastroj kratil chvili.
Uz kdyz jsme pred 4. hodinou ranni opustily studenou dlazbu autobusaku jsme vedely, ze dneska to na Niagary nezvladnem a musime zustat v Buffalu. Pekne otravene a unavene jsme se ubytovaly, daly slofika a vydaly se vstric dalsimu zklamani - mestu Buffalu. Liduprazdno a spina v kombinaci s pobudy na zastavkach a poctem pamatek rovnym nule nas dohanely k depresim. Ac melo byt Buffalo s 1milionem obyvatel jednim z nejcistejsich mest, opak byl pravdou. Obchod s napisem : "Zde mohou nakupovat pouze 2 studenti zaroven." byl horkou teckou za odpolednim poznavanim. Jak se ale rika - Nehazej flintu do zita! - tak jsme se vydaly k jezeru pozorovat romanticky zapad slunce ve dvou, pres noc zapomnely na "krasy" Buffala a zacaly se tesit na Niagarske vodopadu. To byl, panecku, zazitek!
Ihned pri vstupu do nejstarsiho narodniho parku USA jsme zpozorovaly, ze vetsinu navstevniku tvori Indove. Nikdy v zivote jsme tolik zen v sari a teckou mezi ocima nevidely, bohuzel vysvetleni tak ojedineleho vyskytu indicke populace jsme taky nenasly - holt maji asi radi vodopady. Stejne jako my dve :-)
Nejdrive jsme se vrhly v modrych plastenkach na lod, ktera nas zavezla primo k Americkemu vodopadu, kudy proteka pouze 10% veskere vody, a pak jsme take na vlastni kuzi pocitily silu zbyvajicich 90% - vodopad "Horseshoe" neboli podkova, kde jsme se nechaly smacet od hlavy az po paty. Jen co jsme ususily plastenky zdarma - ano, tusite spravne, sbalily jsme je jako jeden ze suvenyru - uz jsme se draly na vyhlidku, fotily se s duhou a hlavne prekrasnym prirodnim ukazem.
Po skromnem obede jsme se uz nemohly dockat dalsiho dobrodruzstvi. Tentokrat v plastenkach zlutych a dokonce sandaly s napisem "Niagara Falls", jsme vystaly frontu (hodnou DisneyWorldu) na nebezpecnou atrakci. Mely jsme moznost po drevenych shodech primo prochazet kolem vodopadu. Opet nas cekala studena sprcha, ale my bojovaly s privaly vody, splhaly nahoru, az jsme pritom malem utopily fotaky. Jesteze je ta elektronika v USA tak levna, hahaha:-)
Zkratka a dobre, Niagary vedou zebricek TOP zazitku v USA. Nedokazaly jsme prestat fotit, byla to opravdu strhujici podivana, ktera nas nakopla na dlasi dny dopredu. Samozrejme nesmime opomenout zminit jeste jednu velkou americkou udalost, kterou byl Narodni festival kurecich kridylek v Buffalu.
Sice jsme na stadion prisly az vecer, ale jidla bylo jeste dost a zabavy taktez. Zatimco na podiu probihala soutez "Miss Buffalo", my jsme pobihaly po stancich, chutnaly zdarma syr, popcorn, dokonce usrkly kapku lahodneho vina a vybiraly ty prave omacky pro nase kridylka. Kazda jsme si nakoupila 6 kridylek s neuveritelnymi prichutemi - pres mango, med, malinu, chilli, barbecue az po dalsi nezapamatovatelne a nevyslovitelne nazvy. Proste mnamka! Co by to byl ale takovy festival bez jedliku a zavodu v pojidani kridylek. Jednomu utkani amateru jsme prihlizely a nejzdatnejsi zavodnici zvladli ohlodat vic nez kilo masa za 7 minut. Zvazovaly jsme, ze se s Marus prihlasime - co bychom neudelaly pro veceri zdarma - ale nechtely jsme ohrozit nasi linii.
No a to byl konec Buffala. S pusou od omacky, medaili na krku a sandalech z Niagar jsme odtahly svou bagaz na autobusak a vydaly se na cestu zase o par mil dal, az do Bostonu, jooooo Bostonu...
Pusu, Marky
neděle 6. září 2009
Chicago - 3 dny temer za babku
31.8 - 3.9.2009
Po dnech stravenych na plazich, v parcich a na venkove, jsme konecne dostaly prilezitost zit chvili s Markou ve viru velkomesta. Odenny do cervenych tricek Wisconsin jsme se nadsene ubytovaly v nasem prechodnem domove - zuzo HI hostelu. Ten se nachazel primo v cenru Chicaga (takze nam odpadlo drahe zdlouhave dojizdeni metrem), obsahoval v cene snidani (kde se dalo zasobit na cely den), kuchynku (se spoustou "spolecneho" jidla) a cenne rady na nastenkach (kdy kam zdarma, jak kde zasetrit). A protoze nas toho jeste ceka hodne a penez ubyva, rozhodly jsme se s Markou, ze vyuzijeme naplno sluzeb nasi ubytovny a rozjely jsme akci - "Chicago za babku" (ale nebojte nejsme zas tak svorc, suvenyry vezeme!).
Hned prvni den vecer jsme vyrazily na pruzkum prilehleho okoli a na svych toulkach jsme obesly kus jezera Michigan a dostaly se k vycnelku Navy Pier (obchodni centrum). odkud se nam naskytl nadherny pohled na nocni osvetlene Chicago plne mrakodrapu odrazejicich se o hladinu jezera. Jen jsme cvakaly fotoaparaty a snazily se tu nadheru zachytit (s bleskem, bez blesku, s nocnim profilem, se samospousti...). Pres rusne ulice centra jsme se vratily zpatky do hostelu a ulehly do naseho obrovskeho pokojiku s dalsimi osmi slecnami z celeho sveta.
V utery rano jsme svezi odcupitaly do jidelny, abysme zpraskaly, co se dalo a zbytek odnesly v papirovych saccich jakou malou "svacinku". Vyrazily jsme s plnymi batuzky smerem na sever a cestou se bavily srumem a ruchem mesta. Brzy jsme dorazily k sousosi "sedlaku ve meste", kde nas cekalo velke prekvapeni. Kde se vzali, tu se vzali, najednou vsude kolem nas napochodovali prislusnici (a prislusnice) namornictva a z niceho nic se jali zpivat vlastenecke pisne. Rychle jsme zacaly fotit, ale nez jsme se nadaly, byli zase fuc. No docela zazitek.
Po ulici plne luxusnich obchodu, zvane Kouzelna Mile, jsme se dostaly az k Hancock Tower (druhemu nejvetsimu mrakodrapu v Americe). Vstupne na vyhlidku teto impozantni budovy cinilo sice 11 dolacu, ale my chytre holky poucene z hostelu jsme nezavahaly a drze vytahem vyjely az do nejvyssiho patra s luxusni restauraci. Cisnice ani nemrkly (na otravne turisty tam musi byt zvykle), ale my jsme zas takove socky nebyly, a protoze bylo 1. zari - a to ja Marka M. slavim velky den (narozeniny) porucily jsme si osvezujici koktejly a usrkavaly je s impozantnim pohledem na cele Chicago. Kdybysme chtely ovsem usetrit jeste vice, mohly jsme jit nahore jenom curat - vyhled z WC byl snad totiz jeste lepsi).
Dalsi zastavkou mela byt ZOO (take zdarma), ke ktere jsme se rozhodly dostat prochazkou podel jezera. Po ceste jsme potkaly tolik bezcu (maminek postuchujicich kocarky i duchodcu - vsichni trenuji na maraton), ze nam ani skoro neprislo, ze jdeme tak dlouho, ZOO uz jsme davno presly a mezitim jsme se dostaly skoro na konec Chicaga. Posilnily jsme se ukradenym muffinem a sly konecne obhlednout vsechny mistni zirafy a srandovni opice. Po zviratkach nas cekalo trochu kultury, jelikoz v Muzeu moderniho umeni byl dnes jazzovy koncert a vstup zdarma. Poslechly jsme si tudiz trochu teto slavne hudby, zhledly mnoho zajimavych modernich del a zmoreny dlouhym dnem jsme zamirily zpet na jih. Po ceste jsme skocily do obrovske nadherne knihovny na internet zdarma a misto narozeninoveho dortu zblajzly krabici pravych americkych koblih. Skvele 1.zari podle much predstav.
Ve stredu jsme se rozhodly prozkoumat jih mesta, a tak po klasicky "uspesne" snidani nase kroky zamirily do Millenia parku na brehu Michiganu, ktery byl plny zajimavych skulptur, srandovni fontany a hlavne velke leskle fazole, ve ktere se nadherne odrazely prilehle mrakodrapy. V poledne se nam podarilo zucastnit se dalsiho verejneho koncertu, a pak jsme se vypravily vesele do obrovskeho Field Musea (ano, hadate spravne, dnes bylo totiz zdarma). Hned v hlavni hala na nas bafla Sue (nejvetsi nalezeny tyranosaurus na svete), ale dalsi expozice zas tak zazivne nebyly. Kdyz uz jsme chtely odejit, tak nam jedna mlada rodinka doslova vnutila jejich nevyuzity listek na vystavu o piratech. Dalsi nase cesta pak vedla do mistni Cinske ctvrti, ktera byla plna kycovitych cinskych suvenyru a obchudku s jidlem, kde smrdely susene ryby a valely se pytle s ryzi.
Zmozene turou po celem meste jsme se chtely posilnit cajem zpatky v hostelu, ale byly jsme prijemne prekvapeny, kdyz jsme uprostred jidelny uvidely hrnec plny spaget, salat a pecene buchty. Spravne jsme usoudily, ze nekdo uz asi nemohl, a poradne se napraly na dalsi tri dny dopredu:-) Vrcholem vecera vsak bylo, kdyz se nas nemy cernoch (kteremu jsme den pred tim dokonce venovaly platek syra) v kuchyni zeptal, zda jsme lesbicky!! No ja nevim, snad nas ta Miami zas tak nepoznamenala. Uspesny den jsme zakoncily opet v parku, protoze nad jezerem se konal nadherny dlouhatansky ohnostroj.
No a ve ctvrtek rano uz nas cekala jen prochazka po meste a obchodech se suvenyry a taky hledani internetu, na ktery se nam konecne podarilo konecne nahrat vsechny dosavadni fotky. Ono to opravdu neni tak snadne, jak se zda, tak s nami mejte trpelivost - fakt se snazime. Vecer jsme se pobavily pozorovanim lidi na autobusaku a huply na nocni spoj smer Buffalo.
Takze jednou vetou: Chicago - nadherne moderni velkomesto na brahu obrovskeho jezera - plne zajimavych veci a lidi, kde se da celkem "levne" prezit (pozor! Ne ovsem kazdy je trenovany na extremni "Marka" podminky;-). Urcite doporucujeme !
čtvrtek 3. září 2009
NOVE FOTKY!!!
Hola hola vsem nedockavcum,
konecne se nam podarilo dostat do internetove kavarny a nahrat Vam vsechny fotky, ktere jsme zatim v USA poridily.
NOVE FOTKY: ussummer.rajce.net
konecne se nam podarilo dostat do internetove kavarny a nahrat Vam vsechny fotky, ktere jsme zatim v USA poridily.
NOVE FOTKY: ussummer.rajce.net
pondělí 31. srpna 2009
Konecne prava Amerika aneb vikend na Stredozapade!
28.8 - 30.8.2009
Prestoze na ceste jsme teprve tyden, ve Statech jsme uz skoro tri mesice, a proto jsme se uz nemohly dockat az navstivime nasi americkou kamosku z Prahy Emily a konecne se znovu ohrejeme v teple rodinneho krbu. Ani jsme obe netusily jak bude toto rceni vystizne. Po propocenych tilkach na Floride nas na severu prekvapil neprijemny chlad, ktery jsme ovsem v pohode zahnaly u velkeho hrejiveho krbu, kterym se pysnil rodinny dum, ve kterem nas Emiliny rodice kralovsky hostili. Cerstve bananovo-cokoladove muffiny, cokoladovy chleba, mexicke dobroty a italske vino. Konecne jsme se znovu citily jako doma a navic pronikly do zivota opravdove typicke americke rodinky s maminkou ucitelkou, tatinkem lovcem-kutilem, velkym domem na venkove, chatou u jezera a tremi auty.
Hned v sobotu rano jsme se pekne prospaly a vyrazily kolem poledne na prohlidku Madisonu - hlavniho mesta statu Wisconsin a jeho majestatni (a jedine) dominanty Kapitolu (velke bile budovy s kopuli). A protoze jinych pamatek nebylo, dalsi zastavkou se stal univerzitni kampus, ktery se uz hemzil lidmi, protoze skola zacina tento tyden. To co jsme znaly jen z americkych filmu se nahle stalo skutecnosti. Kampus zabiral snad pulku mesta Madison a skladal se z fakult, budov univerzity, stadionu, sportovnich hal, koleji a bytu pro studenty, obchodu, restauraci a studentskych baru. Proste raj kazdeho vysokoskolaka - mit to do skoly 5 minut, do hospody pres ulici a potkavat kamose na kazdem kroku. UW (University of Wisconsin) patri mezi nejoblibenejsi skoly v zemi, jelikoz se pravidelne objevuje na vrcholu zebricku nejvic "party" univerzit. Kdyz jsme popijely (konecne dobre) pivo a zakusovaly mistni syr na terase studentske unie s vyhledem na jezero, musely jsme jenom souhlasit.
Nejvetsi atrakci pro nas vsak byla prochazka po ulici, na ktere sidli vsechna mistni sesterstvi a bratrstvi. Jsou to vlastne takove kluby pojmenovane podle reckych radu, ktere si peclive vybiraji sve cleny a pak jim (za tucny clensky poplatek) zajisti ubytovani ve svych domech, s plnou penzi a sluzkou. (Kdo videl film Prava blondyna, tak vi, o cem mluvim - Emily nam prozradila, ze byla jednou uvnitr a videla tam mistnost urcenou jen na feny a zehlicky na vlasy.) Kazdy rad ma sva pravidla, ceremonialy a prijimaci procesy a cleny jsou vetsinou pry mistni bohaci. V holcicich radech panuje tvrda disciplina, za to u kluku se poradaji divoke vecirky (nektere jsme videly uz ve ctyri odpoledne).
Po ceste ke kamosce Beth jsme si nenapadne odfotily nektere z techto "kapa delta ni" rezidenci a tesily se na opravdovou domaci party, ktera nas brzy cekala. V Bethine obrovskem studentskem byte (5 loznic, 3 koupelny, obyvak, 2 lednicky, mycka - proste zapomente na ceske koleje) se za chvili seslo plno kamaradu a my jsme se naucily ruzne prave americke alkoholove hry a skvele se bavily. Kolem pulnoci jsme vyrazili na hlavni ulici, vystali fronty do baru s obcankou v ruce a ochutnali mistni specialitu "fish bowl" - kulate akvarko na rybicku plne alkoholu a brcek, ktere koluje po cele parte a opravdu stoji za to. Jedinou vadou na krase tohoto skveleho kampusu bylo, ze ve dve hodiny se rozsvitila svetla a muselo se z baru domu - zaviracka. I tak to vsak byl super zazitek.
Druhy den rano jsme se vratily k rodicum, pochutnaly si na skvelem obede a pak uz se nam splnil dalsi americky sen - projizdka v kabrioletu. S bilou salou kolem hlavy a fotakem v ruce jsme se nechaly vozit mezi loukami a jablecnymi sady. Slunicko svitilo a my jsme se uz podruhe citily jako v pohadce (pro zapomnetlive ctenare pripomina, ze poprve to bylo v Disneyworldu). Jeste jsme se stihly stavit na mistnim "sousedskem festivalu", kde bylo plno stanku a kolotocu a skautici tam prodavali jablecny kolac se zmrzlinou, videly maly "garazovy vyprodej" a kousek zapasu mistnich tymu americkeho fotbalu. Doma nas cekala vecere se svickami a divci dychanek s popkornem a teenagerskou komedii ( abysme videly jak to chodi na prave americke high school). Proste super nedele.
Kdyz jsme si dneska rano znovu balily krosny a vydavaly se na cestu, vubec se nam odtud nechtelo, protoze nam prislo, ze za ty dva dny jsme poznaly opravdovy idealni americky zivot vic nez za cele tri mesice, co tu jsme. Takze ted sedime v autobuse obe v cervenych trickach s napisem Wisconsin, ktere jsme dostaly jako darek od maminky (typicky outfit mistnich lidi) a jsme pripraveny na dalsi dobrodruzstvi, ktera nas cekaji v Chicagu. Presto nam bude moc smutno po Emily, jeji rodine, kamaradech a vsem, co jsme tady za jeden vikend prozily!
Marka M.
P.S.: Budem se snazit, co nejdriv nahrat fotky, ale je tezke najit pocitac, kde muzeme stahnout rajce. Takze vydrzte!!!
Prestoze na ceste jsme teprve tyden, ve Statech jsme uz skoro tri mesice, a proto jsme se uz nemohly dockat az navstivime nasi americkou kamosku z Prahy Emily a konecne se znovu ohrejeme v teple rodinneho krbu. Ani jsme obe netusily jak bude toto rceni vystizne. Po propocenych tilkach na Floride nas na severu prekvapil neprijemny chlad, ktery jsme ovsem v pohode zahnaly u velkeho hrejiveho krbu, kterym se pysnil rodinny dum, ve kterem nas Emiliny rodice kralovsky hostili. Cerstve bananovo-cokoladove muffiny, cokoladovy chleba, mexicke dobroty a italske vino. Konecne jsme se znovu citily jako doma a navic pronikly do zivota opravdove typicke americke rodinky s maminkou ucitelkou, tatinkem lovcem-kutilem, velkym domem na venkove, chatou u jezera a tremi auty.
Hned v sobotu rano jsme se pekne prospaly a vyrazily kolem poledne na prohlidku Madisonu - hlavniho mesta statu Wisconsin a jeho majestatni (a jedine) dominanty Kapitolu (velke bile budovy s kopuli). A protoze jinych pamatek nebylo, dalsi zastavkou se stal univerzitni kampus, ktery se uz hemzil lidmi, protoze skola zacina tento tyden. To co jsme znaly jen z americkych filmu se nahle stalo skutecnosti. Kampus zabiral snad pulku mesta Madison a skladal se z fakult, budov univerzity, stadionu, sportovnich hal, koleji a bytu pro studenty, obchodu, restauraci a studentskych baru. Proste raj kazdeho vysokoskolaka - mit to do skoly 5 minut, do hospody pres ulici a potkavat kamose na kazdem kroku. UW (University of Wisconsin) patri mezi nejoblibenejsi skoly v zemi, jelikoz se pravidelne objevuje na vrcholu zebricku nejvic "party" univerzit. Kdyz jsme popijely (konecne dobre) pivo a zakusovaly mistni syr na terase studentske unie s vyhledem na jezero, musely jsme jenom souhlasit.
Nejvetsi atrakci pro nas vsak byla prochazka po ulici, na ktere sidli vsechna mistni sesterstvi a bratrstvi. Jsou to vlastne takove kluby pojmenovane podle reckych radu, ktere si peclive vybiraji sve cleny a pak jim (za tucny clensky poplatek) zajisti ubytovani ve svych domech, s plnou penzi a sluzkou. (Kdo videl film Prava blondyna, tak vi, o cem mluvim - Emily nam prozradila, ze byla jednou uvnitr a videla tam mistnost urcenou jen na feny a zehlicky na vlasy.) Kazdy rad ma sva pravidla, ceremonialy a prijimaci procesy a cleny jsou vetsinou pry mistni bohaci. V holcicich radech panuje tvrda disciplina, za to u kluku se poradaji divoke vecirky (nektere jsme videly uz ve ctyri odpoledne).
Po ceste ke kamosce Beth jsme si nenapadne odfotily nektere z techto "kapa delta ni" rezidenci a tesily se na opravdovou domaci party, ktera nas brzy cekala. V Bethine obrovskem studentskem byte (5 loznic, 3 koupelny, obyvak, 2 lednicky, mycka - proste zapomente na ceske koleje) se za chvili seslo plno kamaradu a my jsme se naucily ruzne prave americke alkoholove hry a skvele se bavily. Kolem pulnoci jsme vyrazili na hlavni ulici, vystali fronty do baru s obcankou v ruce a ochutnali mistni specialitu "fish bowl" - kulate akvarko na rybicku plne alkoholu a brcek, ktere koluje po cele parte a opravdu stoji za to. Jedinou vadou na krase tohoto skveleho kampusu bylo, ze ve dve hodiny se rozsvitila svetla a muselo se z baru domu - zaviracka. I tak to vsak byl super zazitek.
Druhy den rano jsme se vratily k rodicum, pochutnaly si na skvelem obede a pak uz se nam splnil dalsi americky sen - projizdka v kabrioletu. S bilou salou kolem hlavy a fotakem v ruce jsme se nechaly vozit mezi loukami a jablecnymi sady. Slunicko svitilo a my jsme se uz podruhe citily jako v pohadce (pro zapomnetlive ctenare pripomina, ze poprve to bylo v Disneyworldu). Jeste jsme se stihly stavit na mistnim "sousedskem festivalu", kde bylo plno stanku a kolotocu a skautici tam prodavali jablecny kolac se zmrzlinou, videly maly "garazovy vyprodej" a kousek zapasu mistnich tymu americkeho fotbalu. Doma nas cekala vecere se svickami a divci dychanek s popkornem a teenagerskou komedii ( abysme videly jak to chodi na prave americke high school). Proste super nedele.
Kdyz jsme si dneska rano znovu balily krosny a vydavaly se na cestu, vubec se nam odtud nechtelo, protoze nam prislo, ze za ty dva dny jsme poznaly opravdovy idealni americky zivot vic nez za cele tri mesice, co tu jsme. Takze ted sedime v autobuse obe v cervenych trickach s napisem Wisconsin, ktere jsme dostaly jako darek od maminky (typicky outfit mistnich lidi) a jsme pripraveny na dalsi dobrodruzstvi, ktera nas cekaji v Chicagu. Presto nam bude moc smutno po Emily, jeji rodine, kamaradech a vsem, co jsme tady za jeden vikend prozily!
Marka M.
P.S.: Budem se snazit, co nejdriv nahrat fotky, ale je tezke najit pocitac, kde muzeme stahnout rajce. Takze vydrzte!!!
Disney World - Where Your Dreams Come True
27.8.2009
Po 5 hodinach v preklimatizovanem autobuse spolecnosti Greyhound jsme dorazily na autobusevo nadrazi v Orlandu. Jelikoz byla noc a na stanici nebezpecne cerno (cimz nemyslim tmu0, nasedly jsme do taxiku a upalovaly k hotelu Days Inn. Ubtovaly jsme se v utulnem pokojiku s telvizi, lednickou i zehlickou, primo u bazenu, ihned zalehly a nabiraly sily na velke pohadkove dobrodruzstvi - Disney World.
Rano v 7:45 nas shuttle bus odvezl zdarma az k branam Disneyho arealu, kde jsme, vybavene jiz tradicni svacinkou - toastak, syr, paprika - nasedly do Disney vlacku smer Magic Kingdom neboli Kouzelne kralovstvi. Uz od prvni vteriny na nas vsude vykukoval Mickey Mouse - pres tricka, suvenyry, zivy plot az po dlazdice, jeho samotny domecek a atrakce. Uplne jsme zapomnely na svuj "pokrocily" vek a s roztomilymi culiky se po hlave vrhly do pohadkoveho dobrodruzstvi.
Samotne kralovstvi se sklada z nekolika ctvrti. V centru je postaven obrovsky Popelcin zamek, kolem ktereho se rozklada Adventureland, Frontierland, Fantasyland, Tomorrowland, Mickeyho ctvrt a Hlavni ulice. S podrobnym planem parku a casovym fondem 13hodin jsme zahajily nas beh po atrakcich. Marcin time management fungoval bezchybne a diky tzv. "fast-passum", kdy jsme u vybranych atrakci dostaly listek s casem nasi jizdy, jsme se vyhnuly temer hodinovym frontam a navstivily vsechny mozne atrakce. V poledne jsme videly uzasnou prehlidku vsech Disneyho postavicek, ktere nas svym profesionalnim vystupovanim a usmevem maximalne okouzlily. Nektere deti jsou takovymi fanousky princezen, ze dokazaly cely den v nesnesitelnem paraku pochodovat po Disney Worldu v kostymu Popelky nebo Snehurky s korunkou na hlave a perfektnim make-upem... silenstvi.
Kdyz to shrnem kolem a dokola, navsteva Disneyho sveta byla velkolepym zazitkem a koupe listku za 85dolaru uz neboli tolik jako na zacatku. Na 1 cely den jsme se octly ve svete detskych fantazii, princezen a splnenych snu... to za to urcite stalo.
Nic jineho se na mv Orlandu navstivit nepodarilo, jelikoz nas tlacil cas a pred nami dalsi dobrodruzstvi. V patek rano jsme vyhodily 40dolcu za taxika na letiste, protoze zadny normalni autobus nejezdil, vyslechly si cenne rady o cestovani od ridice Alfreda a nasedly do letadla smer Chicago. Po prijemnem letu jsme hoply na bus a 9:15 vecer uz sedely v aute s Emily v Madisonu. Tak jsme prekonaly nasi nejdelsi cestu a na vikend se zasstavily ve state Wisconsin, tzv. Dairylandu (state mlecnych produktu:-)).
Marka J.
Po 5 hodinach v preklimatizovanem autobuse spolecnosti Greyhound jsme dorazily na autobusevo nadrazi v Orlandu. Jelikoz byla noc a na stanici nebezpecne cerno (cimz nemyslim tmu0, nasedly jsme do taxiku a upalovaly k hotelu Days Inn. Ubtovaly jsme se v utulnem pokojiku s telvizi, lednickou i zehlickou, primo u bazenu, ihned zalehly a nabiraly sily na velke pohadkove dobrodruzstvi - Disney World.
Rano v 7:45 nas shuttle bus odvezl zdarma az k branam Disneyho arealu, kde jsme, vybavene jiz tradicni svacinkou - toastak, syr, paprika - nasedly do Disney vlacku smer Magic Kingdom neboli Kouzelne kralovstvi. Uz od prvni vteriny na nas vsude vykukoval Mickey Mouse - pres tricka, suvenyry, zivy plot az po dlazdice, jeho samotny domecek a atrakce. Uplne jsme zapomnely na svuj "pokrocily" vek a s roztomilymi culiky se po hlave vrhly do pohadkoveho dobrodruzstvi.
Samotne kralovstvi se sklada z nekolika ctvrti. V centru je postaven obrovsky Popelcin zamek, kolem ktereho se rozklada Adventureland, Frontierland, Fantasyland, Tomorrowland, Mickeyho ctvrt a Hlavni ulice. S podrobnym planem parku a casovym fondem 13hodin jsme zahajily nas beh po atrakcich. Marcin time management fungoval bezchybne a diky tzv. "fast-passum", kdy jsme u vybranych atrakci dostaly listek s casem nasi jizdy, jsme se vyhnuly temer hodinovym frontam a navstivily vsechny mozne atrakce. V poledne jsme videly uzasnou prehlidku vsech Disneyho postavicek, ktere nas svym profesionalnim vystupovanim a usmevem maximalne okouzlily. Nektere deti jsou takovymi fanousky princezen, ze dokazaly cely den v nesnesitelnem paraku pochodovat po Disney Worldu v kostymu Popelky nebo Snehurky s korunkou na hlave a perfektnim make-upem... silenstvi.
Kdyz to shrnem kolem a dokola, navsteva Disneyho sveta byla velkolepym zazitkem a koupe listku za 85dolaru uz neboli tolik jako na zacatku. Na 1 cely den jsme se octly ve svete detskych fantazii, princezen a splnenych snu... to za to urcite stalo.
Nic jineho se na mv Orlandu navstivit nepodarilo, jelikoz nas tlacil cas a pred nami dalsi dobrodruzstvi. V patek rano jsme vyhodily 40dolcu za taxika na letiste, protoze zadny normalni autobus nejezdil, vyslechly si cenne rady o cestovani od ridice Alfreda a nasedly do letadla smer Chicago. Po prijemnem letu jsme hoply na bus a 9:15 vecer uz sedely v aute s Emily v Madisonu. Tak jsme prekonaly nasi nejdelsi cestu a na vikend se zasstavily ve state Wisconsin, tzv. Dairylandu (state mlecnych produktu:-)).
Marka J.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)