Philadelphia - Killadelphia

9. - 10.9.09

Nase dalsi cestovani zacina opet se spolecnosti Greyhound. Jednou, kdyz jsme to nejmin potrebovaly, autobusy jely vcas, nebyly preplnene a na misto (stanici Philadelphia) nas dopravily presne podle planu - v krutou hodinu, 5:00 rano. Rozlamane, rozespale a nevrle jsme tahly bagly rannim mestem do hostelu Apple. Vsechno tam bylo perfektne sladeno do svezich odstinu zelene a oraznove, coz ve spojeni s dalsim recepcnim-gayem dodavalo hostelu prijemnou a pratelskou atmosferu. Nicmene ubytovat v pokoji nas kvuli brzke hodine odmitli, a tak jsme musely hodit chrupika na gaucich ve spolecne mistnosti u televize.

Kdyz jsme se daly trochu dohromady a odhodlaly se k prvnimu poznavani Phildy, naskytla se nam neopakovatelna prilezitost zhlednout asi dvacitku pravych americkych policistu na vylestenych motorkach cvicich na prehlidku - rozumej dvourade krouzeni po silnici v ruznych formacich. Nezvykle! S pocitem, ze ve meste, kteremu se prezdiva "Kill"adelphia, se nemame ceho bat, protoze panum v uniformach to frcelo dobre, jsme odkracely k centru nezavislosti, svobody a jinych americkych oblibenych vykriku.

Nejdriv jsme videly "Liberty Bell" neboli "Zvon svobody", kvuli kteremu nas ochranka prosacovala a prohrabla i batuzky. Marcin peprak byl trochu problem, ale zrejme jeste nevypadame na teroristky (ikdyz zarostle jsme poradne - hahaha), tak nas nechali jit. Dale nas cekala prohlidka "Independence Hall" a dalsich prilehlych budov spojenych s Americkou ustavou, Deklaraci nezavilosti a vsemi chytrymi "Founding Fathers" - zakladajicimi otci - kteri museli dokazovat, ze USA jsou schopny fungovat jako nezavisly a samostatny stat. Uspesne. Nakonec jsme si udelaly prochazku na tamejsi burzu s uzitecnymi obchudky, zabrousily do jedne z nejstarsich ulicek v USA a podivaly se, kde zila zena, co sila prvni vlajky. Unava a take dest nas donutily k navratu do hostelu, kde nas cekala tepla nejen sprcha, ale i vecere zdarma. No, nemame my to stesti? :-)

Rano jsme zjistily, ze pamatky jsme vice mene vyridily za jedno odpoledne, a tak jsme nikam nespechaly, prochazely se ulicemi az do modernejsi ctvrti, kde je znama socha "LOVE" - poskladane 4cervene pismenka na sebe, nasly jsme i knihovnu, prosly veslarskymi domecky a na vlastni kuzi poznaly vyznam slovicka "KILL-adelphia". Doufam, ze se Vam ted najezily strachy vsechny chlupy:-) Ale nebojte, o zivot nam az tak neslo. Jen jsme se malem udavily tamejsi specialitou - "cheesesteakem".

Na marketu plnem cerstvych a vonavych pochutin jsme se rozhodly dat si obed, a to poradny a pro Phillu typicky. Cheesesteak je obrovska bageta plnena na kousky krajenym orestovanym hovezim masem (steak cast) posypanym syrem, ktery se krasne roztavi (cheese cast). No a kdyz si porucite jeste omacku, jako Marka M., nebo spenat a rajce, jako ja, dostanete porci, ktera bohate poslouzi jako obed i vecere. Funely jsme, vzdychaly a povolovaly pasky, abychom aspon pulku do sebe dostaly, a ze to dalo zabrat! Do konce dne jsme se na jidlo nemohly ani podivat :-) Aspon jsme mely dost energie na vecerni cestu autobusem do Washingtonu DC... a k tomu druhou pulku cheesesteaku v batuzku - pro pripad nouze...

Paa, Marky

Boston - od nezavislosti az k Harvardu

6.-8.9.2009

Nase dalsi putovani z Buffala do Bostonu se zase bohuzel neobeslo bez mensich komplikaci zpusobenych spolecnosti Greyhound. Na nas spoj do NYC jsme se nejdriv malem nedostaly, az po hodine a pul, kdy uz jsme bedovaly, ze nam ujede navazujici spoj, se nad nami slitoval jeden ridic a vzal nas navic na palubu. Nastesti navazujici bus do Bostonu mel take klasicke zpozdeni, takze jsme vse v klidku stihly. Na nastupisti nas pobavila "rodina ci particka" cernochu, kteri se srdceryvne loucili s jednim mladikem asi naseho veku. Kdyz uz sedel v buse, vbehli jeste vsichni dovnitr a nejvetsi drsnak na nej jeste zvolal: Be safe, Bro! Coz doplnil znamym posunkem pazi ve stylu Chucka Norrise. Dodavam, ze "bro" znamena "bracha" a oslovuji se tak vsichni tmavsi pleti a "be safe" znamena neco jako "jed bezpecne" coz nas trochu vydesilo, jelikoz my si prece prejeme "stastnou cestu". Mily "bro" vsak v Bostonu zaspal a nebyt nas bilych Marek, ktere jsme upozornily ridice, buhvi kde by mu byl konec. Tak hodne my jsme!

Nas pobyt v Bostonu se ale jinak nesl ve velice poklidnem duchu. Jedna se totiz o velice krasne mesto, ktere se podobalo zatim nejvic Evrope. Vsude plno studentu a mladych lidi, inteligence a bohatych vrstev, domku v anglickem stylu a mrakodrapu stylove dohneda.

Prvni den jsme byly docela znavene nocni jizdou, takze jsme pochodily jenom ctvrt u hostelu plnou nakupnich ulicek, modernich center, mladych lidi a labutich lodi v parku. V pondeli se konal mistni Svatek prace a my jsme se hned po ranu vrhly plnou parou do historie a zucastnily se turky po mistni "Ceste svobody", kterou nas provazel vesely pruvodce v dobovem kostymu. Behem dvou hodinek jsme se dozvedely plno zajimaveho o vsech mistnich bojovnicich za nezavislost, bostonskem masakru i tea party a o zivote v 18.stoleti. Abysme se vratily zpet do stoleti 21., shledly jsme u mistniho trziste skvele akrobaticke vystoupeni nekolika "bro" z Bronxu a prozkoumaly prilehle obchudky. Pak uz jsme sami dokoncily Cestu svobody, ktera nas zavedla pres krasnou italskou ctvrt a pristav s revolucionarskymi a vojenskymi lodmi az k 295 schodu vysokemu monumentu, na ktery jsme s vyplazlym jazykem take vysplhaly.

Zbytek dne jsme stravily prochazkou po centru mesta a pobrezi a brzy se vratily do hostelu na kute (a hostel to byl opet vyborny - k snidani cerstve wafle a vic jidla, nez clovek mohl snist :)). Posledni den jsme zamirily pres reku do mestecka Cambridge, ktere je sidlem mistnich prestiznich univerzit Harvardu a MIT. V arealu MIT jsme se radostne draly podle sipek Registrace az k plaveckemu bazenu, abysme zjistily, ze vsichni mistni geniove tady musi podstoupit plavecky test. Vsude kolem nas se to hemzilo lidma s IQ vyssim nez Eiffelovka v trickach mistnich sesterstvi a bratrstvi (viz. reportaz z Wisconsinu) a lecky podivnym zjevem. Pres pulzujici centrum Cambridge jsme dorazily az k branam prosluleho Harvardu, kde posedavali dalsi mozky sveta na barevnych zidlickach a cetli tluste knihy (a pozor to semestr zacal minuly tyden). Take jsme vytahly nakradeny lepenak a uspesne predstiraly, ze patrime k nim, i kdyz nase konta tomu urcite neodpovidaly (semestr na Harvardu tipujeme se vsim vsudy tak na pul milionu). Svuj vylet jsme zakoncily v obrovskem obchode, kde se dalo najit uplne vsechno s napisem Harvard a odjely zpatky do centra a klasicky opet stanovat na autobusak.

V parku jsme jeste po ceste zahledly skupinku cvicich muzu, ktere jsme chvili pozorovaly a odhadly je na mistni "boot camp" - tj. intenzivni program na zlepseni fyzicky. Kdo by vsak u nas zaplatil drahe dolace, aby mohl pred celym mestem delat kliky v parku :)

Takze v Bostonu je blaze, ale draze, takze nebojte, na Harvardu si nas sice chteli nechat, ale my se vracime zpatky na VSE! Jupi!

Marka M.

Buffalo a Niagary aneb jak nas splachly vodopady a uletely jsme na kurecich kridylkach

4.-5.9.09

Uz si presne nevzpominam, kdy jsem se Marce M. sverila se svym tajnym pranim, aspon na chvilku byt otravena a zklamana Amerikou a vse Vam sem na blog popsat. Tehdy jsem zrejme jeste netusila, jak brzo se muj "sen" splni. Vsechno zpusobila jiz nekolikrat zminovana autobusova spolecnost Greyhound. Nejdriv je potreba zminit, ze na nadrazi v Chicagu, kde je veskery personal "tmavsi" pleti, jsme se musely malem privazat k nasim batuzkum, aby nam je nikdo neukradl a pripadaly jsme si neprimo rasisiticky napadany.

Nas autobus az k Niagarskym vodopadum mel odjizdet v 5:00 vecer s prestupem v Clevelandu a Buffalu. Po zmatcich s preplnenym busem jsme nastesti s malym zpozdenim vyrazili. Opomenu-li hystericke zachvaty slepe mexicke holcicky, cesta ubihala prijemne. Jakmile jsme ale vystoupily v Clevelandu a chtely prestoupit na dalsi bus - podotykam v 1:00 v noci - nikdo se nas nechtel ujmout. Nakonec jsme stravily 3hodiny lezenim ve fronte cekajice na Greyhound bez jakychkoliv informaci. Naladu nam nezvedl ani postarsi Cinan, ktery si hrou na svuj tradicni hudebni nastroj kratil chvili.

Uz kdyz jsme pred 4. hodinou ranni opustily studenou dlazbu autobusaku jsme vedely, ze dneska to na Niagary nezvladnem a musime zustat v Buffalu. Pekne otravene a unavene jsme se ubytovaly, daly slofika a vydaly se vstric dalsimu zklamani - mestu Buffalu. Liduprazdno a spina v kombinaci s pobudy na zastavkach a poctem pamatek rovnym nule nas dohanely k depresim. Ac melo byt Buffalo s 1milionem obyvatel jednim z nejcistejsich mest, opak byl pravdou. Obchod s napisem : "Zde mohou nakupovat pouze 2 studenti zaroven." byl horkou teckou za odpolednim poznavanim. Jak se ale rika - Nehazej flintu do zita! - tak jsme se vydaly k jezeru pozorovat romanticky zapad slunce ve dvou, pres noc zapomnely na "krasy" Buffala a zacaly se tesit na Niagarske vodopadu. To byl, panecku, zazitek!

Ihned pri vstupu do nejstarsiho narodniho parku USA jsme zpozorovaly, ze vetsinu navstevniku tvori Indove. Nikdy v zivote jsme tolik zen v sari a teckou mezi ocima nevidely, bohuzel vysvetleni tak ojedineleho vyskytu indicke populace jsme taky nenasly - holt maji asi radi vodopady. Stejne jako my dve :-)

Nejdrive jsme se vrhly v modrych plastenkach na lod, ktera nas zavezla primo k Americkemu vodopadu, kudy proteka pouze 10% veskere vody, a pak jsme take na vlastni kuzi pocitily silu zbyvajicich 90% - vodopad "Horseshoe" neboli podkova, kde jsme se nechaly smacet od hlavy az po paty. Jen co jsme ususily plastenky zdarma - ano, tusite spravne, sbalily jsme je jako jeden ze suvenyru - uz jsme se draly na vyhlidku, fotily se s duhou a hlavne prekrasnym prirodnim ukazem.

Po skromnem obede jsme se uz nemohly dockat dalsiho dobrodruzstvi. Tentokrat v plastenkach zlutych a dokonce sandaly s napisem "Niagara Falls", jsme vystaly frontu (hodnou DisneyWorldu) na nebezpecnou atrakci. Mely jsme moznost po drevenych shodech primo prochazet kolem vodopadu. Opet nas cekala studena sprcha, ale my bojovaly s privaly vody, splhaly nahoru, az jsme pritom malem utopily fotaky. Jesteze je ta elektronika v USA tak levna, hahaha:-)

Zkratka a dobre, Niagary vedou zebricek TOP zazitku v USA. Nedokazaly jsme prestat fotit, byla to opravdu strhujici podivana, ktera nas nakopla na dlasi dny dopredu. Samozrejme nesmime opomenout zminit jeste jednu velkou americkou udalost, kterou byl Narodni festival kurecich kridylek v Buffalu.

Sice jsme na stadion prisly az vecer, ale jidla bylo jeste dost a zabavy taktez. Zatimco na podiu probihala soutez "Miss Buffalo", my jsme pobihaly po stancich, chutnaly zdarma syr, popcorn, dokonce usrkly kapku lahodneho vina a vybiraly ty prave omacky pro nase kridylka. Kazda jsme si nakoupila 6 kridylek s neuveritelnymi prichutemi - pres mango, med, malinu, chilli, barbecue az po dalsi nezapamatovatelne a nevyslovitelne nazvy. Proste mnamka! Co by to byl ale takovy festival bez jedliku a zavodu v pojidani kridylek. Jednomu utkani amateru jsme prihlizely a nejzdatnejsi zavodnici zvladli ohlodat vic nez kilo masa za 7 minut. Zvazovaly jsme, ze se s Marus prihlasime - co bychom neudelaly pro veceri zdarma - ale nechtely jsme ohrozit nasi linii.

No a to byl konec Buffala. S pusou od omacky, medaili na krku a sandalech z Niagar jsme odtahly svou bagaz na autobusak a vydaly se na cestu zase o par mil dal, az do Bostonu, jooooo Bostonu...

Pusu, Marky

Chicago - 3 dny temer za babku

31.8 - 3.9.2009

Po dnech stravenych na plazich, v parcich a na venkove, jsme konecne dostaly prilezitost zit chvili s Markou ve viru velkomesta. Odenny do cervenych tricek Wisconsin jsme se nadsene ubytovaly v nasem prechodnem domove - zuzo HI hostelu. Ten se nachazel primo v cenru Chicaga (takze nam odpadlo drahe zdlouhave dojizdeni metrem), obsahoval v cene snidani (kde se dalo zasobit na cely den), kuchynku (se spoustou "spolecneho" jidla) a cenne rady na nastenkach (kdy kam zdarma, jak kde zasetrit). A protoze nas toho jeste ceka hodne a penez ubyva, rozhodly jsme se s Markou, ze vyuzijeme naplno sluzeb nasi ubytovny a rozjely jsme akci - "Chicago za babku" (ale nebojte nejsme zas tak svorc, suvenyry vezeme!).

Hned prvni den vecer jsme vyrazily na pruzkum prilehleho okoli a na svych toulkach jsme obesly kus jezera Michigan a dostaly se k vycnelku Navy Pier (obchodni centrum). odkud se nam naskytl nadherny pohled na nocni osvetlene Chicago plne mrakodrapu odrazejicich se o hladinu jezera. Jen jsme cvakaly fotoaparaty a snazily se tu nadheru zachytit (s bleskem, bez blesku, s nocnim profilem, se samospousti...). Pres rusne ulice centra jsme se vratily zpatky do hostelu a ulehly do naseho obrovskeho pokojiku s dalsimi osmi slecnami z celeho sveta.

V utery rano jsme svezi odcupitaly do jidelny, abysme zpraskaly, co se dalo a zbytek odnesly v papirovych saccich jakou malou "svacinku". Vyrazily jsme s plnymi batuzky smerem na sever a cestou se bavily srumem a ruchem mesta. Brzy jsme dorazily k sousosi "sedlaku ve meste", kde nas cekalo velke prekvapeni. Kde se vzali, tu se vzali, najednou vsude kolem nas napochodovali prislusnici (a prislusnice) namornictva a z niceho nic se jali zpivat vlastenecke pisne. Rychle jsme zacaly fotit, ale nez jsme se nadaly, byli zase fuc. No docela zazitek.

Po ulici plne luxusnich obchodu, zvane Kouzelna Mile, jsme se dostaly az k Hancock Tower (druhemu nejvetsimu mrakodrapu v Americe). Vstupne na vyhlidku teto impozantni budovy cinilo sice 11 dolacu, ale my chytre holky poucene z hostelu jsme nezavahaly a drze vytahem vyjely az do nejvyssiho patra s luxusni restauraci. Cisnice ani nemrkly (na otravne turisty tam musi byt zvykle), ale my jsme zas takove socky nebyly, a protoze bylo 1. zari - a to ja Marka M. slavim velky den (narozeniny) porucily jsme si osvezujici koktejly a usrkavaly je s impozantnim pohledem na cele Chicago. Kdybysme chtely ovsem usetrit jeste vice, mohly jsme jit nahore jenom curat - vyhled z WC byl snad totiz jeste lepsi).

Dalsi zastavkou mela byt ZOO (take zdarma), ke ktere jsme se rozhodly dostat prochazkou podel jezera. Po ceste jsme potkaly tolik bezcu (maminek postuchujicich kocarky i duchodcu - vsichni trenuji na maraton), ze nam ani skoro neprislo, ze jdeme tak dlouho, ZOO uz jsme davno presly a mezitim jsme se dostaly skoro na konec Chicaga. Posilnily jsme se ukradenym muffinem a sly konecne obhlednout vsechny mistni zirafy a srandovni opice. Po zviratkach nas cekalo trochu kultury, jelikoz v Muzeu moderniho umeni byl dnes jazzovy koncert a vstup zdarma. Poslechly jsme si tudiz trochu teto slavne hudby, zhledly mnoho zajimavych modernich del a zmoreny dlouhym dnem jsme zamirily zpet na jih. Po ceste jsme skocily do obrovske nadherne knihovny na internet zdarma a misto narozeninoveho dortu zblajzly krabici pravych americkych koblih. Skvele 1.zari podle much predstav.

Ve stredu jsme se rozhodly prozkoumat jih mesta, a tak po klasicky "uspesne" snidani nase kroky zamirily do Millenia parku na brehu Michiganu, ktery byl plny zajimavych skulptur, srandovni fontany a hlavne velke leskle fazole, ve ktere se nadherne odrazely prilehle mrakodrapy. V poledne se nam podarilo zucastnit se dalsiho verejneho koncertu, a pak jsme se vypravily vesele do obrovskeho Field Musea (ano, hadate spravne, dnes bylo totiz zdarma). Hned v hlavni hala na nas bafla Sue (nejvetsi nalezeny tyranosaurus na svete), ale dalsi expozice zas tak zazivne nebyly. Kdyz uz jsme chtely odejit, tak nam jedna mlada rodinka doslova vnutila jejich nevyuzity listek na vystavu o piratech. Dalsi nase cesta pak vedla do mistni Cinske ctvrti, ktera byla plna kycovitych cinskych suvenyru a obchudku s jidlem, kde smrdely susene ryby a valely se pytle s ryzi.

Zmozene turou po celem meste jsme se chtely posilnit cajem zpatky v hostelu, ale byly jsme prijemne prekvapeny, kdyz jsme uprostred jidelny uvidely hrnec plny spaget, salat a pecene buchty. Spravne jsme usoudily, ze nekdo uz asi nemohl, a poradne se napraly na dalsi tri dny dopredu:-) Vrcholem vecera vsak bylo, kdyz se nas nemy cernoch (kteremu jsme den pred tim dokonce venovaly platek syra) v kuchyni zeptal, zda jsme lesbicky!! No ja nevim, snad nas ta Miami zas tak nepoznamenala. Uspesny den jsme zakoncily opet v parku, protoze nad jezerem se konal nadherny dlouhatansky ohnostroj.

No a ve ctvrtek rano uz nas cekala jen prochazka po meste a obchodech se suvenyry a taky hledani internetu, na ktery se nam konecne podarilo konecne nahrat vsechny dosavadni fotky. Ono to opravdu neni tak snadne, jak se zda, tak s nami mejte trpelivost - fakt se snazime. Vecer jsme se pobavily pozorovanim lidi na autobusaku a huply na nocni spoj smer Buffalo.

Takze jednou vetou: Chicago - nadherne moderni velkomesto na brahu obrovskeho jezera - plne zajimavych veci a lidi, kde se da celkem "levne" prezit (pozor! Ne ovsem kazdy je trenovany na extremni "Marka" podminky;-). Urcite doporucujeme !

NOVE FOTKY!!!

Hola hola vsem nedockavcum,
konecne se nam podarilo dostat do internetove kavarny a nahrat Vam vsechny fotky, ktere jsme zatim v USA poridily.

NOVE FOTKY: ussummer.rajce.net

Konecne prava Amerika aneb vikend na Stredozapade!

28.8 - 30.8.2009

Prestoze na ceste jsme teprve tyden, ve Statech jsme uz skoro tri mesice, a proto jsme se uz nemohly dockat az navstivime nasi americkou kamosku z Prahy Emily a konecne se znovu ohrejeme v teple rodinneho krbu. Ani jsme obe netusily jak bude toto rceni vystizne. Po propocenych tilkach na Floride nas na severu prekvapil neprijemny chlad, ktery jsme ovsem v pohode zahnaly u velkeho hrejiveho krbu, kterym se pysnil rodinny dum, ve kterem nas Emiliny rodice kralovsky hostili. Cerstve bananovo-cokoladove muffiny, cokoladovy chleba, mexicke dobroty a italske vino. Konecne jsme se znovu citily jako doma a navic pronikly do zivota opravdove typicke americke rodinky s maminkou ucitelkou, tatinkem lovcem-kutilem, velkym domem na venkove, chatou u jezera a tremi auty.

Hned v sobotu rano jsme se pekne prospaly a vyrazily kolem poledne na prohlidku Madisonu - hlavniho mesta statu Wisconsin a jeho majestatni (a jedine) dominanty Kapitolu (velke bile budovy s kopuli). A protoze jinych pamatek nebylo, dalsi zastavkou se stal univerzitni kampus, ktery se uz hemzil lidmi, protoze skola zacina tento tyden. To co jsme znaly jen z americkych filmu se nahle stalo skutecnosti. Kampus zabiral snad pulku mesta Madison a skladal se z fakult, budov univerzity, stadionu, sportovnich hal, koleji a bytu pro studenty, obchodu, restauraci a studentskych baru. Proste raj kazdeho vysokoskolaka - mit to do skoly 5 minut, do hospody pres ulici a potkavat kamose na kazdem kroku. UW (University of Wisconsin) patri mezi nejoblibenejsi skoly v zemi, jelikoz se pravidelne objevuje na vrcholu zebricku nejvic "party" univerzit. Kdyz jsme popijely (konecne dobre) pivo a zakusovaly mistni syr na terase studentske unie s vyhledem na jezero, musely jsme jenom souhlasit.

Nejvetsi atrakci pro nas vsak byla prochazka po ulici, na ktere sidli vsechna mistni sesterstvi a bratrstvi. Jsou to vlastne takove kluby pojmenovane podle reckych radu, ktere si peclive vybiraji sve cleny a pak jim (za tucny clensky poplatek) zajisti ubytovani ve svych domech, s plnou penzi a sluzkou. (Kdo videl film Prava blondyna, tak vi, o cem mluvim - Emily nam prozradila, ze byla jednou uvnitr a videla tam mistnost urcenou jen na feny a zehlicky na vlasy.) Kazdy rad ma sva pravidla, ceremonialy a prijimaci procesy a cleny jsou vetsinou pry mistni bohaci. V holcicich radech panuje tvrda disciplina, za to u kluku se poradaji divoke vecirky (nektere jsme videly uz ve ctyri odpoledne).

Po ceste ke kamosce Beth jsme si nenapadne odfotily nektere z techto "kapa delta ni" rezidenci a tesily se na opravdovou domaci party, ktera nas brzy cekala. V Bethine obrovskem studentskem byte (5 loznic, 3 koupelny, obyvak, 2 lednicky, mycka - proste zapomente na ceske koleje) se za chvili seslo plno kamaradu a my jsme se naucily ruzne prave americke alkoholove hry a skvele se bavily. Kolem pulnoci jsme vyrazili na hlavni ulici, vystali fronty do baru s obcankou v ruce a ochutnali mistni specialitu "fish bowl" - kulate akvarko na rybicku plne alkoholu a brcek, ktere koluje po cele parte a opravdu stoji za to. Jedinou vadou na krase tohoto skveleho kampusu bylo, ze ve dve hodiny se rozsvitila svetla a muselo se z baru domu - zaviracka. I tak to vsak byl super zazitek.

Druhy den rano jsme se vratily k rodicum, pochutnaly si na skvelem obede a pak uz se nam splnil dalsi americky sen - projizdka v kabrioletu. S bilou salou kolem hlavy a fotakem v ruce jsme se nechaly vozit mezi loukami a jablecnymi sady. Slunicko svitilo a my jsme se uz podruhe citily jako v pohadce (pro zapomnetlive ctenare pripomina, ze poprve to bylo v Disneyworldu). Jeste jsme se stihly stavit na mistnim "sousedskem festivalu", kde bylo plno stanku a kolotocu a skautici tam prodavali jablecny kolac se zmrzlinou, videly maly "garazovy vyprodej" a kousek zapasu mistnich tymu americkeho fotbalu. Doma nas cekala vecere se svickami a divci dychanek s popkornem a teenagerskou komedii ( abysme videly jak to chodi na prave americke high school). Proste super nedele.

Kdyz jsme si dneska rano znovu balily krosny a vydavaly se na cestu, vubec se nam odtud nechtelo, protoze nam prislo, ze za ty dva dny jsme poznaly opravdovy idealni americky zivot vic nez za cele tri mesice, co tu jsme. Takze ted sedime v autobuse obe v cervenych trickach s napisem Wisconsin, ktere jsme dostaly jako darek od maminky (typicky outfit mistnich lidi) a jsme pripraveny na dalsi dobrodruzstvi, ktera nas cekaji v Chicagu. Presto nam bude moc smutno po Emily, jeji rodine, kamaradech a vsem, co jsme tady za jeden vikend prozily!

Marka M.

P.S.: Budem se snazit, co nejdriv nahrat fotky, ale je tezke najit pocitac, kde muzeme stahnout rajce. Takze vydrzte!!!

Disney World - Where Your Dreams Come True

27.8.2009

Po 5 hodinach v preklimatizovanem autobuse spolecnosti Greyhound jsme dorazily na autobusevo nadrazi v Orlandu. Jelikoz byla noc a na stanici nebezpecne cerno (cimz nemyslim tmu0, nasedly jsme do taxiku a upalovaly k hotelu Days Inn. Ubtovaly jsme se v utulnem pokojiku s telvizi, lednickou i zehlickou, primo u bazenu, ihned zalehly a nabiraly sily na velke pohadkove dobrodruzstvi - Disney World.

Rano v 7:45 nas shuttle bus odvezl zdarma az k branam Disneyho arealu, kde jsme, vybavene jiz tradicni svacinkou - toastak, syr, paprika - nasedly do Disney vlacku smer Magic Kingdom neboli Kouzelne kralovstvi. Uz od prvni vteriny na nas vsude vykukoval Mickey Mouse - pres tricka, suvenyry, zivy plot az po dlazdice, jeho samotny domecek a atrakce. Uplne jsme zapomnely na svuj "pokrocily" vek a s roztomilymi culiky se po hlave vrhly do pohadkoveho dobrodruzstvi.

Samotne kralovstvi se sklada z nekolika ctvrti. V centru je postaven obrovsky Popelcin zamek, kolem ktereho se rozklada Adventureland, Frontierland, Fantasyland, Tomorrowland, Mickeyho ctvrt a Hlavni ulice. S podrobnym planem parku a casovym fondem 13hodin jsme zahajily nas beh po atrakcich. Marcin time management fungoval bezchybne a diky tzv. "fast-passum", kdy jsme u vybranych atrakci dostaly listek s casem nasi jizdy, jsme se vyhnuly temer hodinovym frontam a navstivily vsechny mozne atrakce. V poledne jsme videly uzasnou prehlidku vsech Disneyho postavicek, ktere nas svym profesionalnim vystupovanim a usmevem maximalne okouzlily. Nektere deti jsou takovymi fanousky princezen, ze dokazaly cely den v nesnesitelnem paraku pochodovat po Disney Worldu v kostymu Popelky nebo Snehurky s korunkou na hlave a perfektnim make-upem... silenstvi.

Kdyz to shrnem kolem a dokola, navsteva Disneyho sveta byla velkolepym zazitkem a koupe listku za 85dolaru uz neboli tolik jako na zacatku. Na 1 cely den jsme se octly ve svete detskych fantazii, princezen a splnenych snu... to za to urcite stalo.

Nic jineho se na mv Orlandu navstivit nepodarilo, jelikoz nas tlacil cas a pred nami dalsi dobrodruzstvi. V patek rano jsme vyhodily 40dolcu za taxika na letiste, protoze zadny normalni autobus nejezdil, vyslechly si cenne rady o cestovani od ridice Alfreda a nasedly do letadla smer Chicago. Po prijemnem letu jsme hoply na bus a 9:15 vecer uz sedely v aute s Emily v Madisonu. Tak jsme prekonaly nasi nejdelsi cestu a na vikend se zasstavily ve state Wisconsin, tzv. Dairylandu (state mlecnych produktu:-)).

Marka J.

Divoke zeny dzungle

24. - 26.8.2009

Prave s Markou sedime v buse do Orlanda a opoustime prvni z nasich zastavek po USA, Miami. Musely jsme se taky bohuzel rozloucit se skoro markou Gabi, ktera zustava o neco dyl a pak uz odleta rovnou do New Yorku a CR. Bude se nam po ni moc styskat, a taky po vsech party, ktere jsme spolu zazily. Myslime na tebe, Gabi, a doufame, ze si ctes nas blog :-)

Urcite je potreba Vas, pravidelne ctenare, informovat o dalsich zazitcich z hrisneho a rozpaleneho Miami. V pondeli, jelikoz jsme kvuli cervenym zadum nemohly ani zapnout podprsenku, jsme piscitou plaz vymenily za nebezpecnou bazinu plnou aligatoru.

Za pouhych 20 dolacu nam recepcni-gay nabidl vylet do narodniho parku Everglades. Drive zde zily indianske kmeny, ktere tuto oblast pojmenovaly v prekladu "nekoncici reka travy". Opravdu se jedna totiz o reku, ktera skutecne tece, ale rychlosti pouze 1 mili denne, tudiz je nejpomalejsi na svete. V teto chranene oblasti zije take obrovske mnozstvi vsech zivocisnych druhu pres hmyz, hady, medvedy az k panterum a aligatorum.

Jednoho obrovskeho ziveho jsme dokonce zahledli pri projizdce na airboatu (pro toto slovo neumime najit cesky ekvivalent, je to zkratka clun pohaneny velkym vetrakem, ktery jezdi po vode huste prorostle travou). Pote nas cekala zajimava show, kde muz-krotitel neohrozene krmil aligatory, hral si s nima a vykladal. Za 3 dolce jsme se mohli i vyfotit s 1,5 rocnim mladetem Snappym. Tento vylet jsme si opravdu uzily, diky loveckemu klobouku se vzily do role divokych zen dzungle a nenechaly si zazitek pokazit ani hejny komaru.

I kdyz bylo horko k zalknuti a curky potu nam stekaly po zadech, my, Marky, jsme se vydaly na obhlidku centra Miami. Sympaticky ridic Mario nas vyhodil u velkeho nakupniho centra na pobrezi, kde nas zrak upoutal hned prvni obchod s restauraci Bubba Gump Shrimps (pro neznale pripominame, ze se jedna o firmu na langusty oblibeneho Forresta Gumpa), kde jsme se mohly pobavit mnoha suvenyry z tohoto filmu. Po kratke obhlidce mistnich obchodu jsme se vydaly do centra hledat tzv. Metromover, coz mel podle nas byt jakysi jezdici chodnik, po kterem sme se chtely povozit po cele Miami. Jake vsak bylo nase prekvapeni, kdyz jsme po velkem patrani konecne objevily Metromover ne na zemi jako chodnik, ale nad nasimi hlavami jako nadzemni metro. A jelikoz Metromover byl zdarma a na svych trasach projel celou Miami, my sporive Marky jsme nelenily, nasedly do preklimatizovaneho vagonu a nechaly se vozit tak dlouho, dokud jsme nevidely vsechny mrakodrapy! A ze jich panecku bylo pozehnane.

Svou okruzni jizdu jsme zakoncily ve Financni ctvrti, omrkly vsechny luxusni firmy a banky, kde nas uz brzy muzou cekat na staz, a jeste jsme stihly zajit do kubanske ctvrti, ktera svymi prtavymi spinavymi domecky opravdu kontrastovala s luxusem a leskem centra. Jesteze pametihodnosti se zde moc neuchovalo (nejvetsi atrakce je klaster postaveny ve Spanelsku a presunuty do Miami - holt Amici), protoze v tom vedru bychom na ne stejne nemely naladu, takze jsme se na vecer mohly vratit do hostelu nabrat silu na dalsi den.

V utery jsme vyskocily s Gabi z postele uz v 6:20, abysme byly v sedm pripraveny na odjezd na americko-karibsky ostrov Key West. Ten se nachazi na nejjiznejsim cipu Floridy a melo nas tam cekat snorchlovani a bile plaze. Kdyz se vsak autobus nejakou tu dobu neukazoval a zmateny nocni recepcni nas neustale ujistoval, ze urcite tu brzy bude, zacaly jsme ztracet nadeji. Kolem osme se zjevil recepcni-gay , aby nam po nekolika telefonatech oznamil, ze ridic autobusu to asi vcera nekde prehnal a neni po nem vidu ani slechu. Zklamane jsme tedy sbalily svych pet svestek a rozhodly se stravit den na plazi (tentokrat vsak chytre pod pronajatym slunecnikem). Penize, ktere jsme usetrily ze zruseneho vyletu jsme se rozhodly roztocit na hlavni tride - Ocean Drive. Odpoledne zde totiz vetsina restauraci nabizi tzv. "happy hour", ktera se sklada ze slevneneho menu a koktleju 2 za 1. Kazda restaurace ma sveho "lapace", ktery rozdava letacky a laka vsechny lidi, co jdou kolem. Kdyz jsme tedy obesly kolecko, vybraly jsme ze zmeti letacku nejlepsi nabidku a dopraly si pravy obed, nekolik koktejlu a panaky na ucet podniku. (Pro predstavu - jinak se tady s Marus stravujeme velice skromne, setrime, kde se da a proto balicek toastoveho chleba, kus syra, jablko a plastovy pribor, ktery jsme ukradly ve fast foodu, patri k nasi standardni vybave.)

Posledni den s Gabi v Miami se blizil ke konci a vsichni jsme tak nejak tusili, ze je potreba se rozloucit. Jakoby nam mysl cetl i mladik, ktery nas odchytl na ulici a mavajic nam pred oblicejem vizitkou "night life consultant", nabizel nocni party s drinky zdarma a odvozem luxusni limuzinou - staci jen zavolat. Uz jsme byly skoro odhodlane vytocit jeho cislo, kdyz k nam pribehl nadseny recepcni-gay a oznamil, ze Alan (tajemny majitel hostelu, ktery vypadal jako Kojak a mluvil francouzsky a svedsky) otevira novy hostel na druhem konci Miami Beach a porada velkou party - piti, jidlo, odvoz - vse jen za 5 dolcu. Cena rozhodla - jelo se na hostel party.

Velice vtipne bylo, ze kdyz jsme prisly dolu, kde byl sraz, tak uz vsichni vedeli, ze jsme ty ceske lesbicky - hahaha. Nicmene party byla bezpecna, pilo se pivo, potkaly jsme plno lidi cestujicich po tabore, jako my, taky skupinku Cesek a gynekologa Tomase, ktery si zajel na dovolenou. Gabi se prozirave seznamila s manazerem noveho hostelu, Magdu zase zaujal osobni trener a zpevak, ktery ji i venoval CDcko. Marka M. nas hlidala a ja konverzovala s gynekologem.

Rano u snidane nas recepcni-gay jeste stihl informovat, ze byl take v noci uspesny a jeho obet u nej stale prespava..A tak abysme se ubranily dalsim detailum, odebraly jsme se sbalit a vydaly se na cestu do Orlanda...

To be continued :)

Marky J.& M.

Spalene lesbicky v Miami

22.8. - 24.8. 2009

Po nekolikahodinovem objimani a louceni jsme konecne zakriceli posledni "IS...TC" pokrik a vyrazili autobusem smer New York. My - vychodoevropska divci skupina Gabi, Magda, Lenka, Alicja a Marka M&J - jsme se s obrovskymi bagly dopravily newyorskym metrem na JFK Airport. I pres drobne potize jako Magdina nevytisknuta letenka, Lencin o 11liber tezsi kufr, bourku a 2hodinove zpozdeni letadla jsme se konecne odpoutaly od taboroveho stereotypu a po 3hodinach umorneho letu poprve ucitily teply vanek hrisneho mesta Miami.

Na letisti jsme profesionalne odchytily obrovsky taxik, do ktereho se vlezla vsechna nase zavazadla a za 20minutek jsme uz preslapovaly pred hostelem Harrison, nasim domovem na dalsich par dnu. To jsme ale jeste netusily, co nas ceka uvnitr. Prestoze se chylilo k 2.hodine ranni, na dvorku byl cily ruch a hned nas vrele uvital vyzably, lehce zhuleny a pripity mladik, ze ktereho se nakonec vyklubal nas recepcni. Tak vtipny check-in do hotelu jsme asi jeste zadna nezazily; kluci valili pate pres devate, tahlo z nich na sto honu a neumeli vytisknout ani uctenku, ale nakonec jsme se s nimi nejak domluvily a vyrazily smerem k pokoji. Jake vsak bylo nase prekvapeni, kdyz jsme v prvnim pokoji objevily krabice od pizzy a spinave povleceni. Kluci vsak nevahali ani minutu a hned se nam jali hledat lepsi pokoj, pricemz se jim podarilo vlezt asi do 5 jiz obsazenych. Po seste se na nas ale usmalo stesti a konecne jsme zaparkovaly v sestiluzkovem pokoji, kde jsme konecne propocene ulehly ke spanu.

Potily jsme se vytrvale celou noc, jelikoz nase klimatizace odmitala klimatizovat a vetrik ani nezafoukal. Nastesti personal hostelu zatim vystrizlivel a nachystali nam pokojik novy, ve kterem je pro zmenu neskutecna klendra a ja (Marka J.) dokonce spala ve spacaku. To ale predbiham udalosti prvniho dne.

Rano, kdyz jsme se probudily zacalo prset. Ano, skoro jsme plakaly. Nez jsme se ale nasnidaly, mraky odletely, vysvitlo slunicko, zacalo pekne parit a slo se na plaz. Probihala klasicka valecka u more (presneji oceanu), no a samozrejme jsme se vsechny pripekly, takze ted jen skucime a mazeme.

Vcera vecer vsak nase opaleni jeste bolestive nebylo, a jelikoz jsme si pripadaly neodolatelne sexy, vyrazily jsme do viru nocniho Miami. Jako spravne setrne holky z vychodu jsme si na posilnenou koupily par drinku v supermarketu, ktere nam stylove zabalili do papirovych sacku, aby nikdo nepoznal, ze pijeme alkohol... coz je nelogicke, protoze co jineho by mohlo byt v pytlicku, ktery si nahybame co chvilku k puse, ze? Ale nebudeme komentovat USA.

Posilnene lahodnym mokem jsme se vydaly na obhlidku baru a restauraci na hlavni Miami South Beach Street. Ani jsme nemusely chodit nikam daleko a hned nas zaujala zajimava show pred klubem na Ocean Drive. Teprve, kdyz jsme se prodraly do prvnich rad, se energicky tancici zena promenila v muze - travestitu a zazarilo na nas ruzove svetylko. A tak se Marky octly v gay clubu.

Obklopeny tolika muzi jsme trochu znejistely, ale Gabi nezavahala, popadla nas za ruku a vtahla dovnitr na tanecni parket. Chvili jsme trsaly v rytmu ruzoveho svetylka, nacez si nas vsimli "mistni" tanecnici a jali se s nami tancit telo na telo. Byl to vskutku nevidany zazitek, jelikoz nam predvedli nekolik poz a kreaci, ze kterych se nam tajil dech. Jake bylo ale nase prekvapni, kdyz se za chvili zjevil mezi temito polonahymi svalovci i vyzably mladik, ve kterem jsme brzy poznaly naseho vtipneho recepcniho. My jsme vsak zachovaly dekorum a svoji roli hraly az do konce, takze druhy den rano nam nas recepcni zcerstva doporucil i nekolik dalsich baru pro gaye a lesbicky.

Po takto silnem zazitku pro nas jiz zadny klub nebyl dost zajimavy, a proto jsme se vratily do naseho preklimatizovaneho pokojicku, abychom byly fit na dalsi dobrodruzstvi, o kterem podame brzy zpravu! Teste se na dalsi zazitky z mesta hrichu od spalenych lesbicek - tentokrat mozna s prichuti aligatoru a Karibiku.

Marka J&M

PS: Fotky budou co nevidet;-)

Posledni tyden tabora!!!

Nazdarek vsichni poctivi sledovaci,

omlouvam se, ze sme se dlouho neozvaly, ale znate to - je to tady fofr :) Napadlo me, ze koho by az nejak podrobne zajimaly ruzne historky tady z tabora, tak muze zcihnout blog nasi Gabi z Brna, ktera je velice poctiva, pise zapisky neustale a dozvite se z nich mnoho zajimavych veci (gabi222.blog.cz)!

Tak je to konecne tady, posledni tyden tabora! V patek nas ceka neskutecne obrovsky uklid, velka zaverecna party a v sobotu uz frcime do viru velkomesta ("rozumej New Yorku"). Myslim, ze obe s Markou J. se uz neuveritelne tesime! Ono je to tady sice hrozne fajn, ale prece jenom 11 tydnu je dost dlouha doba a clovek uz tady toho ma docela plne zuby - stejna rutina, stejni lidi, stejne problemy...takze myslim, ze je to presne akorat, abysme se z toho tady nezblaznily a mely jenom hezke vzpominky.

Pro ty co nevi, priblizim trochu nas velky americky "road trip". Hned v sobotu odletame s ostatnima "vychodoevropankama" do Miami na Floride, odtud se presouvame do Disneylandu v Orlandu a pak uz samy letime do Chicaga. Tam jedeme na vikend navstivit Emily (Jitcin americky buddy) do Wisconsinu a pak uz pofrcime autobusem skoro pres celou Ameriku a po ceste se zastavime na Niagare, v Bostonu, Philadelphii, Washingtonu a svou velkou cestu zakoncime nekolika dny v New Yorku! Sice to stalo velke usili naplanovat, zarezervovat a promyslet, ale ted uz mame vsechno hotove a radosti se ani nemuzeme dockat. Asi to bude trochu narocne, vsechny ty cesty autobusem, navstivit vsechno, co stoji za to a nakoupit vsechno, co se tady vyplati, ale urcite to bude stat za to!

Takze tohle je asi posledni taborovy prispevek a na dalsi se urcite teste...protoze uz nebudeme psat tady z venkova a uprostred lesu, ale konecne vam dame ochutnat pravy americky velkomestsky zivot! Tak na nas myslete, at to vsechno dobre dopadne a my se budeme snazit brzo ozvat - konecne bude totiz o cem psat!!!

Velkou pusu za obe vsem domu posila Marka M.

Kazdy tyden nove dobrodruzstvi..

Po delsi pauze prichazi opet maly report z naseho "taboroveho" pobytu. Sice se mi zdalo, ze se tu poradne nic nedeje, jen prijizdi deti, ty trikrat denne nakrmime, pobavi se a zamlsaji u holek v kantyne a zase odjizdi. Opak je ale pravdou. Kazdy tyden nas totiz ceka nejake dobrodruzstvi.

Tri tydny zpatky jsme meli tyden hodnoceni, zkratka velka "evaluation" v americkem stylu. Samozrejme nam neni co vytknout, takze za odmenu pro kazdou skupinku pripravili casino ve stylu Las Vegas, kde jsme se poradne vyradili. Marka se nastrojila do svych novych sexy satu, nasypali nam misku zetonu a vrhli jsme se na hazard. A hlavni cena? 25USD pripsanych na svou "canteen card". Haha. Ja bohuzel prohrala i svuj falesny diamantovy naramek, Marce se darilo, ale na vitezstvi to nestacilo. Stejne si v kantyne muze tocit zmrzku zadarmo...

Pak ale prisla velka epidemie. Nejdrive to zacalo v nasem sesterskem campu IGS (International Gymnastics Camp), kde udajne pulka tabora lehla, praseci chripka se sirila.. no zkratka katastrofa. Aspon to se k nam doneslo. U nas onemocnelo zhruba 12 vedoucich, coz nas pekne vydesilo. Hlavne kdyz Kara pribehla do kuchyne v nahubku a rukavicich, ze musime ihned vsechno vydezinfikovat. Nicmene zadne vysetreni neukazalo, ze by slo o Swine Flu, takze jsme jen zacali vsechno desetkrat denne sudlit chemikaliema, decka si musely porad umyvat ruce a bacily jsme uspesne vyhnali.

Minuly tyden se taky nesl v duchu tzv. "Secret Buddy". Kazdy z nas si vylosoval jmeno nekoho z campu, kteremu pak musel cely tyden delat radost ruznyma basnickama, dareckama a blbustkama, aniz by ten druhy vedel, o koho se jedna. Marka obdarovavala Rickovu zenu Mary, ktera pracuje v Officu a sama dostavala darecky od zdejsi zdravotni sestry. Muj Secret Buddy byla Leah (z Master Staffu) a ja delala radost Siobhan z Australie, ktera mimochodem planuje na podzim navstivit Prahu. Musim rict, ze to bylo opravdu prijemne a vsichni jsme si to uzivali.

Nejvetsi vzruso jsme ale meli dnes odpoledne. Po nekolika dusnych dnech, kdy se nedalo ani poradne dychat se nam rozprselo. Prisla obrovska bourka, blesk praskl nekde pobliz health centra, az se nam zajiskrilo v kuchyni a podruhe to vyhodilo elektriku, spalilo kabel na internet atd. Kdyz jsme si uz mysleli, ze se nam procistil vzduch a je po prutrzi, pribehl Rick a kricel: "Vsichni sem! Vsichni sem!" Cekala jsem, ze jsme neco provedli, ale on je rekl: "Do sklepa!" A tak jsme v desti utikali do sklepa. Rikala jsem si, ze to bude zase nejaky jeho napad, jako kdyz nas vyzene pred obedem ven hrat frisbee. Ale nebyla to zadna ISTC bojovka... blizilo se totiz tornado. A tak jsme sedeli asi pul hodinu odpoledne ve sklepe, poslouchali vysilacky a cekali, co prijde. Nastesti nas to minulo, ale nekde pobliz to odneslo verandu atd. No americke dobrodruzo. Musime tu proste zazit vsechno:-)

Takze ted uz vite, ze jsme zive, zdrave a vsechno tu zase klape jak ma. Marka A. se ma taky dobre, posila nam nadherne fotky, cestuje a uziva si. Vsechny zdravime! Paaa Marka J.

So-called "Food Service"

40kg masa, 10l mleka, 525 cookies, 200 donuts, 6 obrovskych mis salatu, 6litru kecupu a dresingu nebo 10 baleni toastoveho chleba. To je jen zlomek toho, co padne za jedno jedine jidlo denne. Je to az k neuvereni, jak jsou ty americke decka rozezrane... :-) Mozna to taky bude tim, ze je nas tu dohromady okolo 330, mame prave basketbalovy tyden a ti dlouhani toho snedi faakt kupu. Jeden chlapec si chodi pridavat testoviny pokazde petkrat, uz to mame vsechno vypozorovane:-)

Takze jak to vypada u nas v kuchyni? Hlavni sefkuchar Rick je nejlepsi chlapek, jakeho jsem tu potkala. Je to vyslouzily zamestnanec Air Force a uz 8roku vari u nas v ISTC. Deckam nerekne jinak nez "monsters" nebo "animals"... coz je vice nez vystizne. V kuchyni ma dokonaly system, vsechno nanejvys promakane a vykoumane. Opravdu ma muj obdiv - hlavne za korenky poskladane dle abecedy, to je mi vic nez sympaticke.

Dale se mnou pracuje Cinanka Jing, Polaci Tomasz a Michael. Letni praxi si tu odbyva i Yoyo (americka spolubydlici) a casto chodi vypomahat mistni decka - Pete, Stevo a Anna (sourozenci), Annie nebo Squirrel Boy (prekl. Kluk Veverka), ktery nemluvi, jen umyva nadobi, takze ani nevim jeho jmeno. Pomalu a jiste se uz sehravame a nabirame na tempu, takze si behem dne muzem doprat i pul hodinku oddechu. Jinak pracujeme 7:15 - min. 19:15.

Skoro kazdy den mame 3jidla, ktera servirujeme zhruba hodinu, nez tu hladovce nakrmime. Teprve potom si muzem sednout my a snist kolik chceme - pokud na nas neco zbude. Amici maji take hrozne v oblibe tzv. "cook-out", takze kazdou stredu a sobotu se konaji hlavni jidla venku, probiha grilovacka, servirujem burgery a hotdogy - fuuuj. Nicmene diky poplachu ohledne praseci chripky se dle rady hygienika rozhodlo, ze kazde jidlo krome snidane bude probihat venku. Takze pokud neprsi, tahame ven stoly, salaty, piti a dalsi obcerstveni, coz je pekny opruz a jen nas to zdrzuje. .. Rick i vsichni v kuchyni jsme velmi nadseni.

Americke decka jsou jinak fakt prasata. Cerealie se vali vsude mozne, kazdou chvilku nekdo neco vyleje, vysype a okamzite rozslape. Na talirek si naberou tuny jidla, ktere pak vyhazuji a na vsechno cpou kecup - uz jsem ho zahledla i na boruvkovem muffinu! Urcite si rikate, jak je to se vsema tema talirema, priborama atd. VSECHNY JSOU PLASTOVE! Ano, chranime zivotni prostredi a recyklujeme, co to da... jen za kazde jidlo vyhodime zhruba 4 pytle plastu... aspon se nic nerozbije. A pouziti plastu oduvodnuji nejakyma hygienickyma narizenima.

Jinak na hygienu se v kuchyni dba opravdu prvotridne, vsechno se dezinfikuje, musime stale pouzivat zastery, rukavicky, nosit ksilty, umyvat si ruce, vsechno otirat, balit a popisovat. Co se tyka jidelnicku, tak je rozmanity v ramci moznosti. Hlavne je porad vsechno cerstve. Na to si Rick potrpi..a taky na dezertiky...mnaaam.

Takze kolem a kolem v kuchyni je sranda - kolikrat poradame ruzne zavody, kdo nasklada vic syru na toastak nebo si oblekame ruzne klobouky a zkratka si to uzivame. Nejvetsi postrach je urcite ale "Rickovo kolo", kterym se musi zatocit, kdyz prijdeme pozde, byt jen o 10vterin. Michael uz musel skakat do jezera, umyvat za me nadobi, Tomasz nam delal cely den sluhu atp. Ja jsem zatim dochvilna... A abych to zvladla vcas i zitra, tak uz koncim svuj prispevek, hodim pradlo do susicky a jdu spaat...
Paa priste Marka j.

week 1: Circus week!

Mili drazi, je prave sobota rano, pred chvili jsem se probudila po protancene noci v irskem baru (vcera jsem konecne mela day off -tj. volno) a protoze mi zbyva jeste chvile volno, musim vas informovat o tom, jak jsme prezily prvni tyden plny malych amiku.

Tento tyden jich tady bylo "jen" 150, takze to byla vlastne takova brnkacka, protoze zitra uz jich prijede nejmin 250! Vsechno se zmenilo, co jsou decka tady... najednou vsichni musi makat, vsude je vic revu a delsi fronty v jidelne. Zase je tady ale vic veselo a vsechno najednou dostalo pevny rad. Ja se do kontaktu s deckama dostanu asi jen v bufacku (v moji fronte stoji deti s prijmenim G-M) a jsou docela fajn. Od ceskych decek se asi lisi, ale neni to zadna hruza :) Nejvic jsou s nimi jejich vedouci, kteri maji chudaci asi jen 2 hodiny volno a jinak jsou se svou skupinkou 24 hodin denne (spi s nima v chatce - vecerka je v 10:15, takze si chudaci ani nikam nevyrazi...na druhou stranou dostanou kazdy tyden asi pekne tucne dyzka). Kazdy tyden je nejake velke tema, podle ktereho se konaji ruzne souteze a srandy - ted jsme meli Cirkus a pristi tyden nas ceka Americky tyden (v sobotu totiz bude ctvrteho cervence tj, Den nezavislosti - ja bohuzel pracuju, ale ostatni vyrazi na velkou oslavu do New Yorku!).

Jinak pocasi bylo tento tyden uplne bajecne, krasne teplicko az na obrovskou bourku vcera odpoledne (bourky jsou tady fakt ohromne, to jsem jeste nezazila, je to fakt celkem horor.) Spatnou zpravou ale je, ze se nam tady nejspis vyskytla praseci chripka. Jedna holcicka byla poslana v utery domu a ma pozitivni jeden se symptomu ci co. Ale nepanikarte - vydezinfikovali nam vsechny chatky, vsechno mame super sterilni a dokonce Hygienik Pensylvanice zahlasil, ze delame vsechno proto, abysme zustali zdravi! Takze snad to dobre dopadne.

To bude teda asi zatim vse pratele, mrknete vsichni na fotky na rajceti a piste nam taky jak se mate vy doma! K nam se nic z Cech nedostane, my tady mame jen velke zpravy (jakoze treba umrel Michael Jackson...uz jsem zatancili na jeho pamatku). Tak velke packo Marka M.

Heslo pro fotky na rajceti

Ahooj vsem,
dostala jsem uz nekolik rozzlobenych vzkazu ohledne zaheslovanych fotek. Neni tam nic tajneho ani nepristupneho. Jen jsou to fotky, ktere porizoval primo nas tabor ISTC a na nekterych je jejich logo, coz mame zakazano zverejnovat, proto je marka M. zaheslovala, aby na to neprisli a nevyhodili nas... haha.
UZIVATELSKE JMENO: us
HESLO: summer

Prvni tyden bez deti - at zije tabor!

Vazeni pratele! No tak abyste me tady porad tak nepomlouvali, tak take konecne napisu nekolik slov o nasem pobytu tady za Velkou Louzi...Marka J. asi prave maka v kuchyni a smazi dalsi hamburgry, ale ja uz jsem se naucila tocit pravou americkou zmrzlinu, tak mam zrovna "voraz" :) Od minuleho prispevku uplynul nejaky ten patek (presne jeden), tak je nacase vas znovu informovat o tom, jak to tu chodi. Po mnoha spolecnych "session", kde jsme se ucili jiz vyse zminena americka pravidla, jsme se minuly tyden konecne rozdelili do skupinek podle sveho oboru a cely den se zaucujeme, abychom byli naprosto perfektni! V realu to vypada tak, ze treneri porad hraji basket, fotbal a fresbee, vedouci batikuji tricka a vymysli pokriky pro svou chatku, plavcici se prohani po jezere na vodnich skutrech, ja preskladavam tricka a ucim se smazit hranolky a jedina Marka J. uz od 7 maka v kuchyni, abysme tady meli vsichni cerstve wafle k snidani ...:) (Ted teda trochu prehanim, samozrejme tady vsichni jedem na 100% a hlavne si porad navzajem za vsechno dekujeme a pochvalujeme se, jak vsechno byl "good job" :) My uz sme dokonce vcera otevreli obchudek, abysme se naucili spravne obsluhovat zakazniky a byl to samozrejme velky success! Navic jsem si dneska rano udelala licenci na vodni skutr, takze ve volnem casu tady budu jezdit po jezere s malyma amika..je to zatim muj nejvic awesome zazitek (jeste jednou pro starsi generaci - toto slovo se pouziva v Ameru stale a znamena bajecne, uzasne), prestoze jsem pak byla zmrzla jako preclik (pocasi je tady zatim docela nevlidne).

Jinak nejvetsim lakadlem minuleho tydne byl nedelni den off, coz znamenalo, ze jsme konecne mohli na chvilu opustit camp a prozkoumat opravdove americke malomesto zvane Stroudsburg. Na rajceti uz Marka J. hodila fotky z toho naseho skveleho vyletku, takze bych to jen shrnula nekolika postrehy:

Walmart - nejopevovanejsi americky hypermarket me nijak velice neohromil, zato americke ceny ano. Je to opravdu pravda, vetsina veci je tady levnejsi nez u nas, takze po tehle strance si Amici muzou opravdu zit jak prasata v zite - za vsechno napr. mobil Nokia s simkou a kreditem za 20 babek tj. 400Kc!

mestecko - vsude americke vlajky, kostely a taky tlusti lidi! Jestli se o Cechach rika, ze jsme obezni, tak s tim teda souhlasit nemuzu. Nektere nejtlustsi lidi ve svem zivote jsem jiz videla tady za jeden den! Ve Walmartu pro ne dokonce maji vozik s motorkem a sedatkem, aby nemuseli chodit mezi regaly!

bary - navstivili jsme bajecnou zmrzlinarnu a irsky bar, kde jsme pili pivko z velkych dzbanu, ja jsem si dala pravy americky hamburger a Marka J. kureci kridylka za pouhe 3 babky! Pivecko sice nic moc extra, ale za to obsluha oproti CR velice prijemna - skoro jakoby si i tech 20% dyzka zaslouzila...

Uz me toho asi moc vic nenapada, Marka J. urcite brzy neodola a prida svoje dalsi postrehy (ale cely den ju fakt nevidim, presne se nam kryji sichty...), takze uz nebudu svuj clanek dal prodluzovat a poslu vam akorat vsem velkou americkou pusu! Diky ze nas sledujete!!! :) Pa Marka M.

Zvykani a mobily = "a big no-no"

Konecne par slov o nasem campu, neboli jak to vypada v ISTC [aj es ty si].
Ubytovani, areal, kuchyne... vsechno je all right. Staff prijel z celeho sveta - JAR, USA, VB, Australie, Polsko, Slovensko, Cina a samozrejme CR. Dohromady je nas urcite pres 100, z toho zhruba polovina novacku. Abychom se vsichni dobre poznali a naucili vsechna jmena, tak si pro nas Kara a Mark (manzele a majitele campu) pripravili kupu "team buildingovych" her. Awesome! :-))
Krome soutezi a ukolu na nas taky ale cekala slozka plna pravidel a narizeni campu. Ty jsme vsechny museli behem 3dnu detailne projit a samozrejme je dodrzovat. Takze jen takova kratka ukazka:
KOURENI, ALKOHOL A ZVYKANI JE V CELEM CAMPU ZAKAZANO.
NIKDY NESMIS ZUSTAT S DITETEM SAM: DODRZUJ PRAVIDLO 3!
MOBILY MOHOU BYT POUZIVANY JEN V CHATCE.
JINY JAZYK NEZ ANGLICTINA NENI PRIPUSTNY.
VODENI ZA RUKU A LIBANI V CAMPU JE ZAKAZANO.
DITE NESMI SEDET VEDOUCIMU NA KLINE.
KRATASY DO PULKY STEHEN, ZADNE VYSTRIHY, JEDNODILNE PLAVKY.
ZADNY KONTAKT S TABORNIKY PO SKONCENI CAMPU - ANI E-MAIL NEBO DOPIS.
FOCENI V CHATKACH ZAKAZANO.
KAZDY DEN ZAPISOVAT TEPLOTU LEDNICE V CHATCE.
JAKEKOLIV FOTKY S LOGEM ISTC NESMI BYT UMISTENY NA INTERNET.
NIKOMU NESMIME RIKAT, ZE JSME V ISTC - PRILAKA TO PEDOFILY- OD TED JSME TEDA JEN NA "NEJAKEM SUMMER CAMPU".

Ano, taky se nam to chvilkama zda prehnane. Je na druhou stranu ale pravda, ze vsechno maji podlozene zkusenostma, takze nezbyva nez je respektovat. Jinak hrozi vylouceni z campu... a to doopravdy. Mark je totiz "drsnej chlapek" - obtloustly byvaly ucitel, ktery se snazi svuj vyklad udelat zabavny a interaktivni - tak jak je v Americe zvykem. Takze jakakoliv hra je doprovazena otazkami typu: Jak se citis? Co bys mohl zlepsit? Kde delas chybu? Co ti to prineslo? atd. Vsichni Amici se samozrejme chytaji a zive popisuji vsechno, co prozivaji... holt, my lide ze stredni Evropy na to jeste nejsme moc zvykli... ale prizpusobujeme se.

Dneska jsme se konecne podivali vsichni na sva pracoviste a zacali se zaucovat. O tom ale az priste.. taky by mohla napsat neco Marka M. nebot mne nejak zacinaji dochazet ceska slova... bohudik:-) Dobroooou noc, Marka J.

New York... mesto, ktere nikdy nespi..

Protoze Marka M. se vali v posteli a vyrovnava se s "jet lag" neboli pasmovym posunem, tak jsem se rozhodla trochu zmapovat nase cestovani do campu. Po nekonecnych a otravnych prohlidkach na letisti jsme stravily 8hodin a 11minut v Airbusu... pohodlicko, zadna bourka... v New Yorku jsme potkaly dalsi slecnu, ktera s nama bude na campu pracovat. 23 leta Gabca, ktera je z Brna a tam studuje prava. Bude pracovat s Martou v kantyne, ale v chatce bydli se mnou.
Spolu s ni a dalsimi 3 Cechy jsme se "super shuttle busem" dopravili do hostelu. Po ceste na nas dychala Amerika na kazdem metru - zlute taxiky, americke kary, zacpy, skolni autobusy jako ze Simpsonu a hlavne mrakodrapy... proste awesome (upresneni pro rodice - toto slovo se v Ameru pouziva opravdu casto a znamena uzasne, perfektni...).
Jen tak v kostce a pro pobaveni, co jsme se dozvedeli o NY a USA za jeden vecer... dostali jsme nekolik rad:
1. Zastavi-li te policajt v aute, nesundavej ruce z volantu! Pokud to udelas, ZASTRELI TE!
2. Nechod na prochazky do lesa, vetsinou jsou soukrome! Pokud te chytnou, ZASTRELI TE!
3. Nechod doprava od hostelu, je tam Harlem! Pokud potkas cernocha, ZASTRELI TE!

Ano, Amerika, zeme svobody a otevrenych moznosti... hahaha. Mami, nedavej to, prosim Te, cist babicce! Je to jen sranda... protoze New York je fakt cooool mesto. Presne jak ukazuji vsechny filmy, uz se nemuzem dockat nejakeho sightseeing.

Mizim na veceri, o tabore dame vedet pozdeji... Pusaaa z Ameru... J.

Předvečer odletu aneb poslední Mařčin řízek v ČR

Setkali jsme se v Břeclavi na nádraží, díky 20ti minutovému zpoždění se slzení našich maminek (hlavně té mojí - Nadmařky) o něco prodloužilo. Nicméně cesta vlakem probíhala už ve veselém duchu, naše spolucestující (bývalé spolužáky z GBV) jsme pobavily veselými historkami vyprávěnými v Mařka-stylu. Za jízdy jsme také tlačily poslední zákusky, ovesné placky a gumové rybičky. Teď už sedíme u Blanky-Nadmařky v bytečku, popíjíme bílý čaj, Marťa tlačí poslední řízek a loučíme se s Prahou.
Tím končí zkouška našeho blogu... Všechny zdravíme, další zápis až z New Yorkuuuu.. páááá