Buffalo a Niagary aneb jak nas splachly vodopady a uletely jsme na kurecich kridylkach

4.-5.9.09

Uz si presne nevzpominam, kdy jsem se Marce M. sverila se svym tajnym pranim, aspon na chvilku byt otravena a zklamana Amerikou a vse Vam sem na blog popsat. Tehdy jsem zrejme jeste netusila, jak brzo se muj "sen" splni. Vsechno zpusobila jiz nekolikrat zminovana autobusova spolecnost Greyhound. Nejdriv je potreba zminit, ze na nadrazi v Chicagu, kde je veskery personal "tmavsi" pleti, jsme se musely malem privazat k nasim batuzkum, aby nam je nikdo neukradl a pripadaly jsme si neprimo rasisiticky napadany.

Nas autobus az k Niagarskym vodopadum mel odjizdet v 5:00 vecer s prestupem v Clevelandu a Buffalu. Po zmatcich s preplnenym busem jsme nastesti s malym zpozdenim vyrazili. Opomenu-li hystericke zachvaty slepe mexicke holcicky, cesta ubihala prijemne. Jakmile jsme ale vystoupily v Clevelandu a chtely prestoupit na dalsi bus - podotykam v 1:00 v noci - nikdo se nas nechtel ujmout. Nakonec jsme stravily 3hodiny lezenim ve fronte cekajice na Greyhound bez jakychkoliv informaci. Naladu nam nezvedl ani postarsi Cinan, ktery si hrou na svuj tradicni hudebni nastroj kratil chvili.

Uz kdyz jsme pred 4. hodinou ranni opustily studenou dlazbu autobusaku jsme vedely, ze dneska to na Niagary nezvladnem a musime zustat v Buffalu. Pekne otravene a unavene jsme se ubytovaly, daly slofika a vydaly se vstric dalsimu zklamani - mestu Buffalu. Liduprazdno a spina v kombinaci s pobudy na zastavkach a poctem pamatek rovnym nule nas dohanely k depresim. Ac melo byt Buffalo s 1milionem obyvatel jednim z nejcistejsich mest, opak byl pravdou. Obchod s napisem : "Zde mohou nakupovat pouze 2 studenti zaroven." byl horkou teckou za odpolednim poznavanim. Jak se ale rika - Nehazej flintu do zita! - tak jsme se vydaly k jezeru pozorovat romanticky zapad slunce ve dvou, pres noc zapomnely na "krasy" Buffala a zacaly se tesit na Niagarske vodopadu. To byl, panecku, zazitek!

Ihned pri vstupu do nejstarsiho narodniho parku USA jsme zpozorovaly, ze vetsinu navstevniku tvori Indove. Nikdy v zivote jsme tolik zen v sari a teckou mezi ocima nevidely, bohuzel vysvetleni tak ojedineleho vyskytu indicke populace jsme taky nenasly - holt maji asi radi vodopady. Stejne jako my dve :-)

Nejdrive jsme se vrhly v modrych plastenkach na lod, ktera nas zavezla primo k Americkemu vodopadu, kudy proteka pouze 10% veskere vody, a pak jsme take na vlastni kuzi pocitily silu zbyvajicich 90% - vodopad "Horseshoe" neboli podkova, kde jsme se nechaly smacet od hlavy az po paty. Jen co jsme ususily plastenky zdarma - ano, tusite spravne, sbalily jsme je jako jeden ze suvenyru - uz jsme se draly na vyhlidku, fotily se s duhou a hlavne prekrasnym prirodnim ukazem.

Po skromnem obede jsme se uz nemohly dockat dalsiho dobrodruzstvi. Tentokrat v plastenkach zlutych a dokonce sandaly s napisem "Niagara Falls", jsme vystaly frontu (hodnou DisneyWorldu) na nebezpecnou atrakci. Mely jsme moznost po drevenych shodech primo prochazet kolem vodopadu. Opet nas cekala studena sprcha, ale my bojovaly s privaly vody, splhaly nahoru, az jsme pritom malem utopily fotaky. Jesteze je ta elektronika v USA tak levna, hahaha:-)

Zkratka a dobre, Niagary vedou zebricek TOP zazitku v USA. Nedokazaly jsme prestat fotit, byla to opravdu strhujici podivana, ktera nas nakopla na dlasi dny dopredu. Samozrejme nesmime opomenout zminit jeste jednu velkou americkou udalost, kterou byl Narodni festival kurecich kridylek v Buffalu.

Sice jsme na stadion prisly az vecer, ale jidla bylo jeste dost a zabavy taktez. Zatimco na podiu probihala soutez "Miss Buffalo", my jsme pobihaly po stancich, chutnaly zdarma syr, popcorn, dokonce usrkly kapku lahodneho vina a vybiraly ty prave omacky pro nase kridylka. Kazda jsme si nakoupila 6 kridylek s neuveritelnymi prichutemi - pres mango, med, malinu, chilli, barbecue az po dalsi nezapamatovatelne a nevyslovitelne nazvy. Proste mnamka! Co by to byl ale takovy festival bez jedliku a zavodu v pojidani kridylek. Jednomu utkani amateru jsme prihlizely a nejzdatnejsi zavodnici zvladli ohlodat vic nez kilo masa za 7 minut. Zvazovaly jsme, ze se s Marus prihlasime - co bychom neudelaly pro veceri zdarma - ale nechtely jsme ohrozit nasi linii.

No a to byl konec Buffala. S pusou od omacky, medaili na krku a sandalech z Niagar jsme odtahly svou bagaz na autobusak a vydaly se na cestu zase o par mil dal, az do Bostonu, jooooo Bostonu...

Pusu, Marky